Projev patriarchy Tomáše Butty při setkání k 176. výročí T. G. Masaryka v Poslanecké sněmovně PČR dne 2. 3. 2026.
Vážený pane první místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, sestry a bratři,
naše březnová setkávání v Poslanecké sněmovně mají vždy určité obsahové zaměření, buď věnované některému aktuálnímu tématu z bohatého obsahu Masarykova díla, nebo se vztahují k aktuálním společenským výročím. Při této akci k připomenutí filozofa a prezidenta T. G. Masaryka zohledňujeme letošní 150. výročí od smrti Františka Palackého. Palacký byl Masarykovi blízký a Masaryk na něho v mnohém navazoval, byť někdy i kriticky. Během tohoto roku se uskutečňuje řada akcí v Palackého rodném kraji na Novojičínsku, v Národním muzeu v Praze, na Praze 1, kde je Památník, na Praze 2 s Palackého pomníkem a náměstím, na zámku v Malči, v Lobkovicích, kde je pohřben, a na dalších místech.
Jestliže myslíme na tyto osobnosti v Církvi československé husitské, tak je to dáno i tím, že v jejich životě měla podstatný význam víra a náboženské přesvědčení.
Dráha Palackého měla původně směřovat k povolání evangelického duchovního. V době svých studií se však musel vyrovnávat s různými názorovými proudy a vlivy té doby, jakými byly zejména osvícenství a racionalismus. Jako mladý pronesl roku 1817 řeč k Velikonocům. V ní se zřetelně odráží prostředí, ze kterého vzešel, jež bylo prodchnuto biblickou vírou a zbožností. Současně je zde patrný vliv osvícenství, které do tehdejšího evangelictví pronikalo z Německa. Názory zde vyjádřené byly pak jeho celoživotním zaměřením. Palacký věří v Boha, zdroj dobra, který má být člověkem milován z celého srdce a člověk má milovat i bližního jako sám sebe. S tím souvisí jeho víra ve věčnou Prozřetelnost Boží, která bdí nad celým světem a svět skrytě řídí. V lidské duši, která je nesmrtelná, je Božská jiskra, která vede člověka ke stálému zdokonalování (F. Hrejsa, František Palacký po stránce náboženské, s. 32). Tato víra a přesvědčení vzešly ze všech jeho vnitřních i myšlenkových krizí a motivovaly ho v jeho úsilí a aktivitách v celém jeho životě. Ať již jako historika, usilujícího o poznání a pravdivější pohled na dějiny svého národa na základě vytrvalého studia pramenů a dobových dokumentů. Ale stejně tak i jako politika v jeho snahách, působení a nasazení se pro český národ.
Podobně filozof a politik Masaryk byl mužem víry a náboženského přesvědčení, které bylo formováno již od dětství. O tom hovořil s Karlem Čapkem a v Hovorech jsou mnohá svědectví o jeho víře, o chápání náboženství a názorech na křesťanství (Hovory s T. G. Masarykem, s. 202-243). V rozmluvách s německým spisovatelem Emilem Ludwigem říká: „Náboženství pro mne není jenom slepá víra v autoritu, nýbrž přesvědčení o jsoucnosti Boha a o nesmrtelnosti subjektu, a odsud naděje a odvaha ve všech proměnách života“ (Duch a čin, s. 78-79).
Palacký a Masaryk jsou představitelé české demokracie. Oba usilovali o zásady demokracie a její uplatňování v praxi, každý v jiných dějinných souvislostech. U obou má však demokracie své náboženské pozadí i východiska. U Palackého se projevoval vliv uspořádání hodslavického evangelického sboru, vycházejícího z reformačního důrazu na prvokřesťanské bratrství a rovnocennost všech věřících před Bohem. Masaryk vykládal demokracii eticky jako politické naplňování lásky k bližnímu a současně i nábožensky a filozoficky. Říká: „Můj teismus vidí v člověku spolupracovníka Božího, a duše každého člověka je jako nesmrtelné individuum stejně cenná. Věčné nemůže být věčnému lhostejné“ (Duch a čin, s. 199; srov. též Hovory s T. G. Masarykem, s. 261-261). Hodnotu člověka, jeho důstojnost a přesah k věčnosti spatřoval Masaryk jako východisko a podstatu demokracie. Ta se projevuje pravou diskusí, svobodnou kritikou vedoucí k nápravě a utváří se celkovou výchovou společnosti k demokratickým a humanitním hodnotám a postojům.
Naše doba je plná proměn a nových otázek, rizik i válečných konfliktů. Vybízí nás k hledání smyslu, k hlubšímu poznání a pohledu na život, na svět, na dějiny, které se stále dramaticky odvíjejí, na přítomnost i budoucnost. Právě osobnosti jako Palacký a Masaryk nám k tomuto hledání smyslu a hlubšímu pohledu ukazují směr.
Tomáš Butta