Projev patriarchy Tomáše Butty k prezentaci publikace „Odezvy husitství a Jana Žižky v Církvi československé husitské“ v Komenského sále v Praze 6-Dejvicích – 30. ledna 2026.
Vážení přítomní, dámy a pánové, sestry a bratři!
Zdravím vás srdečně na tomto večeru, jehož programem je přednáška historika pana prof. Petra Čorneje, na kterou se velice těšíme, a také uvedení společné knihy Odezvy husitství a Jana Žižky v Církvi československé husitské. Dobovou atmosféru středověku a husitství zprostředkovávají zpěváci a hudebníci souboru Gemini musicales.
Ve své úvodní úvaze se chci zaměřit na duchovní motivy husitství. K této příležitosti jsem zvolil z Bible čtení z knihy Skutky apoštolů, verše 32 a 33 ze 4. kapitoly: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost“ (Sk 4,32-33).
Tento biblický text se vyskytuje v důležitém husitském provolání z roku 1419, které obsahuje výzvu ke společnému shromáždění v čase, kdy se pokojné poutě na hory za Božím slovem a svátostí večeře Páně začaly měnit ve vojenské formování na obranu Božího zákona a kalicha podle příkladu Makabejských (1. kniha Makabejská 2,50-68).
Toto provolání začíná přáním: „Všem věrným božím přejeme, stejně jako sobě, spasení, pokoj, jednotu, lásku a pravdu ve víře v Ježíše Krista (Husitské manifesty, s. 61). V tomto přání můžeme rozpoznat pět důležitých duchovních motivů. Jako první je v provolání uvedeno staročeské slovo spasenie. Husitům nešlo o nic menšího než o spásu, o věčnou spásu člověka uskutečňovanou skrze Ježíše Krista. Slovo spása je biblickým výrazem (Ž 62,8; Iz 12,2; Sk 14,12; 1 Tm 2,4; 2 Tm 2,10). Dnes bychom toto slovo mohli vyjádřit snad tak, že jde o smysluplné naplnění života, který přesahuje i naše pozemské pomíjivé bytí. Pro husity cestu ke spáse znamenalo svobodné kázání Božího slova a přijímání těla a krve Páně ve svátosti oltářní.
Jako druhý výraz je v přání uveden pokoj. Mistr Jan Hus chtěl pozdravit kázáním o pokoji shromáždění koncilu v Kostnici (Řeč o míru. In: Husova výzbroj do Kostnice). Nebylo mu to umožněno. Místo pokoje nastávají nepokoje, místo míru zachvátí zemi válčení. Touha po pokoji a hlasy modliteb k Bohu za mír přesto neumlkly. Po době válčení přichází smír v podobě mečem i slovem vybojovaných kompaktát. Vytoužený mír hlasitě oznamovaly zvony, ale byl to mír vrtkavý, přicházejí nové boje a války. Touha po míru však zůstává v dějinách stále přítomna.
Další hodnotou zdůrazňovanou husity je jednota. Nejhlubší jednotou je mystické sjednocení s Bohem, s Kristem. Jednotu tvoří mystické tělo Kristovy církve, jehož on sám je svrchovanou hlavou, jak o tom píše Mistr Jan Hus ve spise O církvi (O církvi, s. 32-33, s. 55). Právě jednota církve a její udržení bylo náročným a nesnadným úkolem duchovních vůdců té doby. Jednota církve vychází z ideálu prvotní církve – společenství jedné mysli a jednoho srdce, jak o tom čteme v knize Skutky apoštolů (Sk 4,32). Skutečnost zřejmá z dějin byla taková, že se husitství i přes společné duchovní motivy a základní program čtyř pražských článků štěpilo na strany radikální, umírněné a konzervativní. K jednotě museli lidé být donucováni vojenskou přísností, násilím a kázní. Vnitřní jednota církve apoštolské doby jedné mysli a jednoho srdce založená na Kristově lásce zůstává ideálem i nadčasovým vzorem také pro nás dnes.
Láska je dalším duchovním motivem husitství. Hus častokrát vykládal a aktualizoval přikázání lásky k Bohu a člověku ve svých spisech (Výklady) a kázáních (Česká postila). Tento podstatný biblický motiv lásky jakoby se v husitství, stejně tak i v katolické církvi středověku, dostával někdy až na samotný okraj. V tomto dobovém husitském dokumentu však zaujímá významné místo a je jmenován před vírou.
Poslední uvedený duchovní motiv husitů, který silně zaznívá, je „pravda ve víře v Ježíše Krista“. Pravda je centrálním pojmem v husitském myšlení. Má zásadní význam pro Husa a jeho následovníky. Hus říká, že je lepší být poražen pravdomluvný, než zvítězit lží (M. J. Hus učitel a kolega, s. 185). Povšimněme si, že zde je spojena pravda s vírou, a také s Ježíšem Kristem. Pravdou je sám Kristus. A k této pravdě lze přistupovat právě s vírou, která však podle Husa nepostrádá rozumové uvažování, ale to samo o sobě je nemůže nahradit (srov. Výklady, s. 65-66).
V Církvi československé husitské se od počátku zaměřujeme především na duchovní motivy husitství, na jeho křesťanské jádro.
A tak si můžeme klást otázky: Jakou mají tyto duchovní motivy odezvu v současnosti? Jak jim máme rozumět? A jak jimi máme žít i dnes?
Modlitba při uvedení knihy Odezvy husitství
Bože, náš Otče, děkujeme ti, že se nám dáváš poznat ve svém Synu Ježíši Kristu jako věčná Pravda a Láska.
Děkujeme ti za naše husitské předky, kteří s odvahou projevovali svoji víru v Krista a touhu po jeho věrnějším následování.
Připomínáme si Mistra Jana Husa a Mistra Jeronýma Pražského i všechny tvé svědky známé i neznámé, kteří hledali tvůj zákon, vedli zápas o tvou pravdu a toužili po tvém království spravedlnosti a pravého pokoje.
Děkujeme ti za ty, kteří přibližují svým bádáním a vědeckou prací toto dávné období středověku a napomáhají tak ke zřetelnějšímu poznání této doby v jejím vzestupu a velikosti i temných stínech a lidské slabosti, klamu a selhávání.
Ať tvůj Duch vede nás v Církvi československé husitské, ale i všechny křesťany, k jednotě, bratrské svornosti a pokoji.
Ať hledáme a v lásce zastáváme tvou pravdu, která zůstává na věky.
Tvá milost ať je s námi, s naším národem i se všemi lidmi.
Amen.
Tomáš Butta