Pozdrav br. patriarchy Tomáše Butty na synodě duchovních pražské diecéze konané ve dnech 5. - 6. května 2025 v Nesuchyni.
Vážený bratře biskupe Davide, sestry a bratři, kolegové a spolupracovníci v duchovní správě, pozdravuji vás všechny v tomto společenství synody pražské diecéze. Dnes je 5. května 2025. Toto květnové datum nám připomíná Pražské povstání a skončení 2. světové války před 80 lety. V sobotu jsme konali bohoslužbu v Havlíčkově Brodě, kde byl na konci války zastřelen farář naší církve Vojtěch Schück i další členové naší církve. Bohoslužba se uskutečnila také včera v neděli v Husově sboru v Praze na Vinohradech, odkud tajně vysílal Český rozhlas. Určitě jste ve svých náboženských obcích v modlitbě vzpomenuli nebo ještě vzpomenete na oběti druhé světové války. Když se člověk více seznamuje s různými příběhy lidí z té doby – například politiků nebo církevních představitelů, tak si uvědomuje, v jaké obtížné životní situaci se nacházeli, jaká museli činit rozhodnutí, jakému byli vystaveni tlaku a nebezpečí, kdy šlo o život jejich vlastní nebo blízkých! Jako patriarcha jsem v této církevní funkci od roku 2006 a prošel jsem různými situacemi ve společnosti i v církvi. Ale doba nacistické i komunistické totality v 50. letech minulého století musela být nesrovnatelně těžší.
Události druhé světové války a to, co tomu předcházelo, mě vedou k úvahám o vztahu společnosti a státu na jedné straně a církve na straně druhé. Změny ve společnosti a státu se dotýkají a ovlivňují církve více, než si uvědomujeme. Extrémním případem byla situace německé evangelické církve po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Církev se tehdy v roce 1933 stávala stále více zcela zásadním způsobem závislá na totalitním státním zřízení a ztratila svůj biblický a křesťanský charakter, jak na to upozorňovaly hlasy odvážných kritiků z řad německých farářů a teologů. Každá závislost církve na státu a společnosti zbavuje církev svobody pro vlastní poslání. Zažil jsem dobu před rokem 1989 jako farář, kdy z vnějšku ze strany státních orgánů byla omezována náboženská svoboda v naší zemi, přesto si církev svoji svébytnost, samostatnost určitým způsobem uhájila. V současnosti se církev znovu musí zabývat vlastním posláním a svojí identitou v měnící se společnosti.
V loňském roce jsme zahájili a otevřeli IX. sněm, v rámci kterého jsou projednávány celocírkevní úkoly a předlohy. Každá diecéze má své vlastní specifické rysy a své možnosti působení a rozvíjení, ale i své problémy. Místem k jejich projednání je právě synoda konkrétní diecéze. Vedle toho máme témata, která nás zajímají a která jsou důležitá napříč diecézemi v rámci celku naší církve. Ale těm je zpravidla věnována pozornost i na diecézních synodách. Jsou témata teologická, společenská, církevně praktická a také ekonomická. Cesta k ekonomické samostatnosti vyžaduje zcela jiné uvažování, než bylo v minulosti. Ekonomická samostatnost a relativní soběstačnost církve však neznamená naprostou odluku od státu, nýbrž se ukazuje jako důležitý model partnerské spolupráce, kooperace a vstupování církve různými způsoby do veřejného prostoru a její působení ve společnosti.
Jedním z těchto způsobů je i oživování historické paměti, která má vztah ke křesťanské tradici naší církve. V minulém roce byla soustředěna pozornost na Jana Žižku. Právě pražská diecéze byla nositelkou hlavní připomínkové akce v Praze v Betlémské kapli, která se zdařila a měla hodnotný program. V letošním roce znovu poutá náš zájem Mistr Jan Hus. Myslím, že bychom ho měli v naší církvi pro nás duchovní chápat jako příklad křesťanského kněze – kazatele, učitele a pastýře. Šlo mu o zvěstování evangelia, které patří k podstatě církevního poslání i dnes. Ve svých dopisech se Hus obrací také ke svým žákům a kněžím. V jednom z listů z roku 1414 zaznívají Husovy stále aktuální výzvy k nám duchovním: „Buď pilný v kázání evangelia.“ „Uvážlivě se snaž chápat Bibli.“ „Nezanedbávej své povolání.“ „Povzbuzuj k přijímání podobojí.“ A další výzvy a rady slyšíme v tomto listě k jakémusi knězi (Listy M. Jana Husa, s. 249 – 251).
V závěru bych chtěl poděkovat vám, kdo se s vytrvalostí víry věnujete službě v husitské církvi, nesete „břemeno“ kázání i dalších úkolů a činností. Ať alespoň někdy zakusíte jeho radostnost a lehkost, jak o tom mluví Ježíš, že „jeho jho netlačí a břemeno netíží“ (Mt 11,30).
Tomáš Butta
Foto: Tomáš Novák