Kázání na synodě duchovních pražské diecéze v Nesuchyni v květnu 2026.
Sestry a bratři! Vážení a milí duchovní, kazatelé a pracovníci církve!
Proč jsem zvolil biblické svědectví o dobrém pastýři z 10. kapitoly Janova evangelia? To má více důvodů. Uvedu alespoň tři. Ten první důvod je, že se jedná o čtení evangelia zařazované podle současného užívaného Lekcionáře na 3. neděli po Velikonocích, po Hodu Božím velikonočním. Je to tedy čtení včerejší neděle. Ten druhý důvod je, že v sobotu proběhlo slavnostní uvedení nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla v katedrále v Praze a biblické téma dobrého pastýře prostupovalo kázáním, pozdravy i modlitbami. A bylo i přítomno mnoho lidských pastýřů – biskupů, kněží, jáhnů – římskokatolických, řeckokatolických i nás několik zástupců z církví ekumeny. A třetím důvodem je synoda duchovních pražské diecéze – společenství duchovních pastýřů kněží a těch, kteří se na pastorační práci v církvi podílejí. Při této synodní bohoslužbě na mě připadl čestný, ale nesnadný úkol promluvit k vám profesionálním i dobrovolným pastýřům. Jaký vhodnější biblický text, svědectví, slovo by mohlo být, než právě o dobrém pastýři?
Zde se nám dává poznat sám Ježíš v tomto alegorickém slovu, ale i v celé své službě a celém životě pro druhé. Tradičně se rozlišuje trojí úřad Kristův – učitelský, kněžský a pastýřský. Avšak zde v Janově evangeliu 10. kapitole je obsaženo vše. Ježíš promlouvá jako učitel svým hlasem k ovcím (J 10,27), přináší za ně jako velekněz oběť (J 10,11) a vede je a stará se o ně jako dobrý pastýř, kterého Bůh otec vyvedl ze smrti do života (Žd 13,20). Zde se tedy nejedná v případě označení „pastýř“ o žádného lidského vůdce, vládce, biskupa, duchovního, faráře, ale o samotného Ježíše Krista, který je skutečným a jediným vládcem našich duší, pastýřem a strážcem našich životů, jak to vyslovil apoštol Petr (1Pt 2,25).
Současně toto biblické svědectví o dobrém pastýři bylo vždy v církvi chápáno jako zrcadlo nastavené všem lidským pastýřům. Jak se pozná dobrý pastýř? Jak se pozná dobrý farář? Jak se pozná dobrá farářka? Co to ale vlastně znamená „být dobrý“? Když se o někom řekne „To je ale dobrý farář!“ „To je ale dobrá farářka!“ Nebo dokonce? „Ten náš pan či bratr farář je skvělý!“ „Ta naše paní či sestra farářka je úžasná“? Nevím, kdo to kdy z vás od členů své náboženské obce uslyšel. Ohodnocení kvalit služby faráře či služby farářky není snadné, tak jako samo je nelehké toto povolání. Dobrý farář je ten, kdo si uprostřed všech aktivit dokáže najít čas pro lidi, věnuje se jim, přistupuje k nim s ohledem, zájmem a porozuměním. A přitom nezapomíná na svůj vlastní duchovní i osobní život. Dobrý farář je ten, který nerozděluje lidi svými názory, ale dokáže je spojovat, aniž by sám byl bez vlastního názoru. Dobrý farář je ten, kdo dokáže být na čele různých aktivit, avšak s druhými dokáže spolupracovat a nemyslí si, že nejlépe všechno udělá sám. Dobrý farář je ten, kdo je známý ve veřejném životě a podílí se na kulturních, sociálních a dalších aktivitách ve městě či obci, aniž by zanedbával svoji vlastní svěřenou náboženskou obec. A tak bychom mohli v úvahách na základě našich zkušeností a představ lidí dále pokračovat o tom, co to je být dobrý farář. A přestože se člověk může snažit být dobrým sebevíc, ostatní ho tak vidět nemusí, a naopak je vystaven ostré kritice, zlým řečem a lidé na něm nic dobrého nenajdou. Někdo se naopak může jevit jako dobrý a pak se časem ukáže, že tomu tak ve skutečnosti není. Služba faráře je vznešená, ale přináší mnohá úskalí a rizika.
To první, co je potřeba si říci, že naši službu může posoudit pouze Bůh sám, nikdo z lidí (1 K 2,15; 1 K 4,3-4). To druhé však je, že potřebujeme mít soudnost sami o sobě. Přátelé nás zahrnují chválením a nepřátelé naopak jen samou kritikou. My sami máme nahlížet na sebe kriticky, a přitom nepodléhat malomyslnosti. Kdo víc by měl zakoušet milost a moc evangelia než právě farář? A to třetí, že vše má být poměřováno Ježíšem – pastýřem nejspolehlivějším.
V alegorii nevystupuje jen pastýř, ale také postava pracovníka za mzdu a postava zloděje. Vykonávat práci za mzdu je spravedlivé. Avšak ten, kdo by chtěl jako farář působit jen pro své hmotné výhody, v této službě se nebude cítit dobře. Místo radosti a smysluplnosti plynoucí z hluboké vnitřní motivace Kristova povolání, vědomí své nehodnosti a nezaslouženosti, se dostaví přístup „udělat jen to, co musím“.
Zloděj využívá nepozornosti druhých a toho, že církev je místem prvotní důvěry. Může k tomuto činu být donucen třeba z existenční nouze, nebo se řídí heslem: „Co nejvíce uzmout a co nejméně dávat“. Důvěru mohou zneužít lidé, kteří k církvi nepatří a tváří se, že jí chtějí pomoci. „Nic není zahaleno, co nebude jednou odhaleno“ (Mt 10,26).
Teprve ve srovnání s Ježíšem se dá hovořit o tom, kdo je a není dobrý pastýř. Pastýř je tady ne kvůli sobě (Jer 1,12), ale pro ovce. Smutné je, když jsou ovce bez pastýře, ale stejně tak je smutné, když je pastýř bez ovcí.
Pastýř si má vážit svěřených ovcí a mít o ně zájem. Je třeba si vážit každého člověka. Má svoji hodnotu a důstojnost. /Člověk přece nese Boží obraz. I za něho zemřel Kristus. A Duch svatý působí skrytě v srdci člověka. / Bez vztahu k lidem a zájmu o ně není možné být dobrým pastýřem (Žd 10,24). Pastýř vede svým příkladem (1Pt 5,3). Buď druhé odrazuje nebo získává. Ovlivňuje druhé nejen tím, co říká v nedělním kázání, ale jak se projevuje ve všední den v běžném životě. Příprava kázání na neděli je velmi těžká, ale kázání životem ve všední den ještě těžší. Úkolem pastýře není vést lidi k sobě, ale ke Kristu (2 K 4,5). Tak se projevuje dobrý lidský pastýř, dobrý farář, dobrá farářka.
Sestry a bratři,
byli jsme přizváni k pastýřské službě. Kéž nám k tomu dává Pán, náš nejvyšší Pastýř, své zmocnění, milost a požehnání k prospěchu církve, užitku sester a bratří a mnohých lidí. Jako povzbuzení k této službě přijměme tři svědectví těch, kteří pochopili, co je být dobrým pastýřem. Prvním z nich je Řehoř Veliký, který říká: „Pastýřská péče je osvědčením lásky“ (Kniha o pastýřské správě, s. 54). Podle Jana Husa je pastýřská služba trojí: poskytovat zdravou pastvu Božím slovem, ochraňovat slabé a uzdravovat nemocné (Česká Postila, s. 189). A na závěr slova Karla Farského: Lidský pastýř má svým životním dílem přispívat k usjednocení všech s jediným Pastýřem, Kristem (Postila, s. 87-88).
Amen.