Kázání bratra patriarchy na 4. adventní neděli v Husově sboru v Praze 10 – Vinohradech v prosinci 2025.
Sestry a bratři,
zdravím vás v čase, kdy se blíží Vánoce. Na čtvrtou adventní neděli se čte již biblický text o narození Ježíše Krista, přesněji o tom, co se odehrálo bezprostředně před Ježíšovým narozením. Na rozdíl od evangelisty Lukáše, evangelista Matouš je stručnější. Vysvětluje se to tím, že tehdy jeho čtenáři a posluchači převážně původně z židovského okruhu věděli, kdo je Marie a kdo je Josef, a z jakého rodinného prostředí Ježíš pocházel, neboť to vše se tradovalo ústně. U Matouše v popředí události narození Ježíše je více Josef než Marie, jak je tomu u Lukáše.
Josef překonává nedůvěru vůči své snoubence a přijímá ji jako svoji manželku (srov. L 2,5), ač se původně s ní chtěl rozejít. Josef dal Ježíšovi jméno, které bylo předem Bohem určeno. Rodiče si rádi vybírají jména pro své děti. Josef se toho vzdal a přijal jméno, které mělo dítě dostat – Ježíš. Josef také uvěřil Bohu, i když se to vymykalo jeho představám a přáním. Spolehl se na to, že Bůh je při díle a jeho záměry s lidmi a se světem jsou dobré, i když jim nemusíme rozumět.
Když Ježíš přichází na svět, tak je zřejmé, že se něco zvláštního a mimořádného odehrává mezi nebem a zemí, mezi Bohem a lidmi. Tyto události mezi nebem a zemí se podle evangelisty Matouše odehrávají třemi způsoby: skrze Písmo, ve snech a v přímém zázračném Božím jednání a působení.
„To všechno se stalo, co řekl Hospodin ústy proroka“ (Mt 1,22). Ježíšovo narození je doloženo a potvrzení svatým Písmem. To, co předpovídali starozákonní proroci, jako byl zejména prorok Izajáš, se naplnilo při Ježíšově narození. Proroci hovořili o tom, co v budoucnosti nastane, a v Ježíšovi se toto budoucí stalo přítomným. Izajášovo proroctví o zázračném narození Mesiáše z mladé dívky se stalo skutečností skrze Marii (Iz 7,14). Jako by vše bylo již předem připraveno a duchovním darem obdařenými proroky dopředu viděno a předpovězeno. Vše do sebe zapadá. Boží slovo není jen slovem zaslíbení, slibu, odkazu k tomu budoucímu, ale i slovem, které se naplňuje, uskutečňuje, které se skutečně děje (Ř 1,2).
Druhý způsob děni mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem, je prostřednictvím snů. I když to může být někdy velmi ošidné a zavádějící. Přesto právě Josef je obdařen schopností přijímat Boží pokyny skrze sny. Jako by vzdáleně připomínal Josefa egyptského, který měl schopnost vykládat sny (Gn 37,8; Gn 40,8; Gn 41,12). Novozákonní Josef byl osloven Bohem prostřednictvím snu vždy v nějaké kritické životní situaci (srov. Mt 2,13). Sny ve spánku mohou být někdy velmi nepříjemné, jindy je to příjemné a krásné snění. Ale člověk může mít sny, i když bdí. Dokonce je to důležité mít určité sny. Život bez snů by byl neúplný. Ale člověk nemá podléhat klamným nebo falešným snům. Ve středověku se rozlišovaly sny tělesné, duševní a duchovní. Když se člověk příliš nají a napije, tak má z toho někdy těžké sny. Jindy na něco stále myslí a pak se mu to vynořuje ve snech. A ten třetí sen duchovní, ten je velmi vzácný. Takový měl právě Josef. Jeho tímto způsobem oslovil samotný Bůh: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého“ (Mt 1,20).
Třetí způsob dění mezi nebem a zemí v době Ježíšova příchodu do světa, bylo přímé Boží zázračné jednání. Boží jednání a dílo je vždy zázračné. Jednání a působení Božího Ducha je potřeba vidět ve vztahu k rodokmenu v 1. kapitole Matoušova evangelia. Seznam předků Ježíše po lidské stránce obsahuje řadu jmen slovutných postav, včetně samotného krále Davida. Je tak doložen Ježíšův královský původ jako „syna Davidova“ (Mt 1,1). Přesto životy postav v rodokmenu byly poznamenány hříchem a pády. Ježíšovo nové lidství je darováno přímo od Boha. Ježíš svým původem přesahuje běžné lidské rodokmeny. Josef o Marii slyšel: „… neboť, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého“. Tato biblická výpověď se později dostala do starokřesťanského kréda. Odkazuje k tajemství původu Ježíše jako Božího Syna v samotném Bohu Otci (srov. Mk 1,1).
Pro Josefa přijmout Marii znamenalo přijmout Krista. Neboť v Marii byl skrytě Ježíš Kristus přítomen. Ježíš přichází na svět, aby byl přijímán, abychom ho i my s vírou vděčně přijímali. Jako ho přijal Josef do svého života, domu i srdce.
Ať poselství nastávajících Vánoc je posilou pro naši víru, že přichází mezi nás ten, který naplňuje všechna biblická zaslíbení, přesahuje všechny naše sny, a v němž chce být Bůh trvale s námi. Amen.