Promluva bratra patriarchy k 90. narozeninám bratra faráře Stanislava Jurka pronesená ve Slaném v říjnu 2025.

Biblické texty: Ž 1,1-4 (SZ); J 15,5-8 (evangelium)

Milý bratře Stanislave, milé sestry a milí bratři!

Před 5 lety jsme na 18. října naplánovali bohoslužbu s poděkováním za 85 let života našeho spolubratra ve službě Stanislava. Naše plány však byly změněny, neboť v roce 2020 přišel covid a toto připravované shromáždění z důvodu ochrany před šířící se nákazou muselo být zrušeno. O to větší je naše vděčnost a radost, že se dnes k takové slavnosti můžeme setkat zde ve Slaném u příležitosti 90. narozenin našeho milého bratra. Bratrovi Standovi bylo dopřáno dožít se požehnaného věku, a to ve vnitřní duchovní svěžesti i plnosti prožitků a zkušeností uplynulých let.

Narodil se v Opavě v roce 1935, tedy ještě v posledním roce, kdy byl prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho tatínek Otakar byl farářem Církve československé husitské v Opavě, Staré Bělé a později až do roku 1970 ve Svinově. Maminka Vlasta se starala o domácnost. Střední školu absolvoval v Ostravě. Začal studovat na vysoké škole chemické v Praze. Ale po 1. ročníku přešel na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou úspěšně ukončil v roce 1961. Ve stejném roce přijal svátost kněžského svěcení ve sboru v náboženské obci v Praze prostřednictvím tehdejšího pražského biskupa a pozdějšího patriarchy dr. Miroslava Nováka a dalších spolusvětitelů. V Praze – Michli začal působit jako duchovní a později byl vyslán jako hlasatel evangelia a pastýř sboru postupně do náboženských obcí – Bíliny, Litvínova, Říčan, Prahy Podolí a Braníku a do Mnichovic, kde mu byl odňat státní souhlas. Znovu se mohl věnovat službě faráře od roku 1977 v Sázavě, v Říčanech a v roce 1980 přichází sem do Slaného a v roce 1988 je mu svěřena též náboženská obec Kladno.

Bratr Stanislav tak mohl poznávat různé podoby církve. V církvi někdy silně zakoušíme Boží lásku, Kristovu přítomnost a dech Ducha svatého. A v takovém společenství je nám dobře. A naopak jsou chvíle a místa, kde vynikne lidská slabost, povrchnost a pokaženost. O to více se ukazuje vyvýšenost Božího království jako veliký nezasloužený dar a milost, které nemůžeme jen ze svých sil vytvořit.

Bratr Standa se musel ve svém životě potýkat a vyrovnávat s řadou obtíží. Přesto na jeho službě i na jeho rodině spočívá Boží požehnání.

V roce 1986 jsem byl farářem ve východních Čechách v Semilech. Mezi různými dopisy, které mi tehdy přišly, bylo i svatební oznámení. Stálo na něm: Stanislav Jurek, farář a Zuzana Čížková, doktorka filozofie přijmou svátost manželství. Na tomto oznámení v závěru bylo řečeno: „Všem přátelům chceme rozdat z našeho požehnání a radosti.“ Skutečně, z tohoto požehnání a radosti od Boha, které jste obdrželi přátelům i všem dalším jste, Stando a Zuzano, rozdávali a rozdáváte dodnes.

Bratra Standu oslovuje zvláště list Galatským o životě a ovoci Ducha svatého. Toto místo z listu apoštola Pavla jsme dnes četli. Je zde kontrast mezi životem pouze tělesným a životem z Ducha. Co znamená život podle těla a naší lidské přirozenosti. Současně víme, že lidské tělo je dobré a podivuhodně utvořené (srov. Ž 139,14). Na jiném místě je Pavel nazývá doslova „chrámem“ (1 K 6,19). A také lidská přirozenost je ve svém původu dobrá, neboť má možnost mít účast na božské přirozenosti, jak zdůrazňoval Jan Amos Komenský s odvoláním na 2. list Petrův (2Pt 1,4 – Jedno nezbytné, s. 94-95). Zde se myslí zkaženost a porušenost člověka, která se projevuje na jeho vztahu k Bohu, k sobě samému i k druhým i ke všemu. Porušenost zlem a hříchem se pak projevuje v myšlení, mluvení a jednání. Ale Boží Duch je tím, kdo dává vítězit nad zlem a přemáhá hřích. Duch má vést věřícího křesťana. O tom apoštol Pavel zcela jasně mluví, neboť on sám s tímto duchovním zápasem měl velkou zkušenost. Avšak je to tajemství, které se odehrává v neviditelné oblasti našeho nitra, v lidském srdci. Vždyť i Duch sám je neviditelný (srov. J 3,6). Ale projevuje se navenek ovocem, které je viditelné a rozpoznatelné. Ovoce Božího Ducha je nádherné. Církev jako celek, jednotlivá společenství i každý věřící křesťan má být místem, kde takové ovoce z Ducha vyrůstá. Máme být jako Boží zahrada, kde se toto ovoce pěstuje a sklízí v hojné míře (Zj 22,2). V listě Galatským jsou uvedeny tři trojice ovoce (Ga 5,22-23). Vždyť pravá láska je spojena s radostí a pokojem. Trpělivost se zase projevuje laskavostí a dobrotou. A věrnost provází tichost a schopnost sebepřemáhání.

Bratr Stanislav při nedávném rozhovoru vyjádřil pravdivé mínění: „V církvi se příliš mnoho mluví, ale málo žije z Ducha“. Žít z Ducha znamená být zasažen u zdrojů živých vod, jak o tom slyšíme v Žalmu 1 (Ž 1,3). Žít z Ducha znamená být blízko Kristu a čerpat z něho životodárnou sílu (J 15,5). V jednom spirituálu se zpívá: „Být jak strom, co plody nese, nejen listí pro krásu. Být jak strom, co nepohne se, nebojí se nečasu“ (Svítá č. 147, 1. sloka).

Milý bratře Stanislave, děkujeme ti za mnohé jako společenství církve. Děkujeme ti za dobré a hojné ovoce Ducha, které tvá služba přinesla a přináší.

Ať je Pán stále s tebou!

Amen.