Kázání bratra ptriarchy při studentské bohoslužbě k zahájení akademického roku v Husově sboru v Praze 10 - Vinohradech v říjnu 2025.
Další biblické texty: 1K 13,8-13; J 21,18-25
Vážené sestry a vážení bratři, milé studentky a milí studenti,
setkáváme se zde na začátku akademického roku ke studentské bohoslužbě. Navazujeme tak na dnešní ranní modlitby a přímluvy ve fakultní kapli a na slavnostní shromáždění akademické obce v aule Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 4.
Jsme zde lidé různého věku. Církevní společenství tvoří lidé, kde jsou zastoupeny všechny generace. Tam, kde je živý sbor, tam jsou mladí lidé, dospělí ve středním věku, ale i starší generace. Také akademická obec je složena z těch mladých, ale i ze starších studentů. Stejně tak jsou v ní mladší pedagogové, další učitelé ve středním věku, ale i ti, kteří jsou pokročilejšího věku, a přesto myšlenkově aktivní, a mohou tak zúročit plody své celoživotní práce, zkušeností a poznání. Tato věková pestrost v církvi je dobrou možností učit se navzájem jeden od druhého (Ko 3,16), a všichni pak od Ježíše Krista (Mt 23,8), který je sám ztělesněním Pravdy a Moudrosti, a o to více je pokorný. „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce“ (Mt 11,29).
Zvolil jsem pro tuto příležitost tři biblická čtení – první je o mládí, druhé o dospělosti a třetí o stáří ve vztahu k cestě víry a poznání.
V knize Přísloví, která je shrnutím tisícileté výchovné moudrosti, slyšíme: „Zasvěť již chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22,6). Tento biblický verš, podobně jako jiné v knize Přísloví (Př 4,3-4; Př 20,11) či Sírachovci (Sír 6,18) zdůrazňuje pro víru a poznání důležitost počátečního období života, dětství a mládí. Hus říkal v jednom ze svých kázání, že mladý člověk je jako vosk, který se dobře formuje a utváří (Betlémské poselství II, s. 185).
A Komenský viděl zásadní důležitost v tom, věnovat se mladým lidem, neboť jsou jako stromky, které je třeba s opatrností a dobře štěpovat, zatímco staré stromy se nepředělají (Didaktika, s. 54). Když člověk žije ve vlídném prostředí víry od dětství a někdo se mu věnuje v mládí, tak může získat tento základ na celý život. Jenomže takových mladých lidí není příliš mnoho, kteří by v rodinném a sborovém prostředí víry vyrůstali od dětství. K cestě víry přicházejí i ti, které k tomu nikdo nevedl. Životní cesty i cesty víry jsou rozmanité, takže se může stát, že ti, kteří takovou výchovou prošli, se naopak od církve vzdálí. V každém případě mladý člověk je otevřen všemu novému a hledá víru a touží po poznání.
Apoštol Pavel zdůrazňuje dospělost. Je to ve smyslu nového budoucího věku, kdy už lidé nebudou smýšlet a jednat pošetile, dětinsky, nerozumně, ale dozrají a stanou se skutečně dospělými: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské“ (1 K 13,11). Dětské smýšlení je provázeno určitou naivitou a závislostí na druhých.
Udržovat věřící lidi ze strany církve v nesamostatné víře, není pro ně smysluplnou pomocí. Je potřebné směřovat a vést k dospělé víře (1K 2,6; 1K 14,20; Žd 6,1). Dospělost jako taková znamená přijmout odpovědnost za svůj život. Dospělost v duchovním smyslu je obrazně řečeno „dorůstání v Krista“ (Ef 3,15). K této dospělosti, zralosti (Ef 4,13), dokonalosti (Fp 3,12) se můžeme blížit, ale nikdy ji nemůžeme dostáhnout. Přesto k ní s Boží pomocí máme směřovat.
V Janově evangeliu v 21. kapitole je zachycen rozhovor vzkříšeného Krista s apoštolem Petrem. Říká mu: „… když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš“ (J 21,18).
Mládí je dobou určité svobody. Mladý člověk má před sebou otevřené možnosti a může se v mnohém svobodně rozhodovat. Ve stáří se stává člověk znovu závislým na druhých, svoji svobodu ztrácí. O tom, že Petr zestárne, může být řeč i v přeneseném významu tak, že se stane „starším“, presbyterem, pastýřem. Ten, kdo přijal od Ježíše neobyčejné poslání být pastýřem, svým způsobem se zříká své vlastní svobody, tak jako se jí zřekl kvůli nám Kristus (Fp 2,7; Mk 10,44).
Milé studentky a milí studenti, studiem teologie a dalších oborů na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy je před vámi otevřena možnost poznání, které nějakým způsobem souvisí s vírou, s naším vnitřním přístupem a postojem. U někoho to může být zřetelnější vědomí víry a u někoho méně. V každém případě cesta za poznáním je napínavá a náročná. Nejedná se jen o zkoušky z probírané a nastudované látky požadovaného učiva, ale i o zkoušky víry. Poznání nám pomáhá k tomu, aby naše víra byla prozkoušena, pročištěna a uplatněna. Víra spojená s poznáním znamená, že má být vzdělaná, moudrá a přitom pokorná.
Člověk po celý život musí o víru zápasit – v mládí, dospělosti i v čase stárnutí. Právě uprostřed veškeré složitosti našeho poznání v zrcadle doby, nesrozumitelných hádanek světa a lidské existence, je třeba si chránit průzračnou důvěru Božích dětí, o které mluví Ježíš (Mt 18,3). A současně máme směřovat k dospělosti, kterou představuje sám Ježíš. „Ať ve všem dorůstáme v Krista“ (Ef 4,15).
Pane, dávej nám víru a také pravé poznání, které nás přibližuje k tobě. Amen.