Promluva bratra patriarchy při bohoslužbě k slavnostnímu uvedení zvonohry ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové dne 5. 7. 2025.
Další biblické texty: 2 K 9,8-12; J 14,12-15
Vážený bratře biskupe Pavle, vážený bratře emeritní biskupe Štěpáne, vzácní hosté, milé sestry a milí bratři!
Dnešní bohoslužba předchází slavnostnímu rozezvučení zvonohry zde ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové. Tím dochází současně i k ustavení hudebního řádu zvonohry, tohoto ojedinělého, jedinečného a důmyslně sestaveného hudebního nástroje. Od této chvíle budou znít melodie zvonohry v určitém časovém rytmu dne. Zvonohra svými pravidelnými koncerty přispěje k bohatému hudebnímu životu tohoto husitského sboru v Hradci Králové.
Četli jsme při této slavnostní události ze Starého zákona o tom, jak král David ustanovil řád bohoslužby se zvláštním zřetelem k její hudební stránce. Tehdy ještě nebyl zbudován kamenný jeruzalémský chrám, k tomu došlo až za jeho syna Šalomouna, ale David k tomu použil ještě stan. Součástí této bohoslužby bylo vyučování Božímu zákonu, který zviditelňovala a symbolizovala schrána smlouvy s deskami Desatera. Starozákonní bohoslužbu doby krále Davida tvořilo přinášení obětí a také požehnání – vyprošování Boží přízně, zdaru a hojnosti. Požehnání bylo udíleno v Hospodinově jménu (Nu 6,27; Ž 129,8). Zajímavé je, že David toto požehnání spojil s tím, že všem přítomným dával chléb a koláče. Tím je vyjádřeno, že požehnání je dávání, obdarování druhých. Jde o zakoušení Boží přízně, o kterou se s druhými dělíme. Ale to důležité z našeho dnešního pohledu je, že bohoslužba za krále Davida měla velmi výrazný hudební charakter. David na to dbal a zorganizoval řád hudebního života. Zpěváci zpívali žalmy, některé z nich jsou v tomto oddíle přímo uvedeny (Ž 105,1-15; Ž 96; Ž 106,1.47n).
Ale součástí byla i hra na různé tehdy užívané hudební nástroje, které zpěv doprovázely. Hrálo se na strunné nástroje – citary a harfy, na dechové nástroje – uvedeny jsou pozouny a z nástrojů, na které se hrálo úhozem, jsou zmiňovány cimbály. Hudba patří k Božímu lidu, k chrámu, k církvi.
David se uměl obklopit schopnými hudebníky a dokázal zorganizovat bohatý hudební život. Zvláštní postavení zaujal Asaf, který byl talentovaným zpěvákem a hudebníkem. Podobně jako David i Asaf skládal žalmy (srov. Ž 50, Ž 73-83) a celá jeho rodina se věnovala hudbě (Ezd 3,10). Hrál na cimbály (1 Pa 16,5). Tento nástroj byl zhotoven z mědi (1 Pa 15,19) a vydával úhozy zvučný a dunivý tón (Ž 150,5). Mohli bychom říci, že se jednalo o takového starověkého předchůdce zvonohry. I když tento nástroj spíše se podobal kovovým činelům nebo gongu. Jeho zvuk v chrámové bohoslužbě byl určitě nepřeslechnutelný.
Tento sbor v Hradci Králové je také takovým místem, kde se rozvíjí hudba, podobně jako tomu bylo za doby krále Davida. A nyní to bude zcela jedinečným způsobem ještě dovršeno zdejší koncertní zvonohrou s barevností tónů jednotlivých zvonů od těch hluboce dunivých po ty jemné hlasy z výšin.
Celý projekt zvonohry se začal myšlenkou, nápadem, ideou, vizí, a pak odlitím prvního zvonu v roce 2009. Následovala od té chvíle mnohaletá cesta až k dnešnímu dni.
Tento nástroj s padesáti zvony je dílem víry, dílem modlitby a dílem darů z lásky. Bez víry by tento nástroj nevznikl. V listě Židům je víra definována či charakterizována takto: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Žd 11,1). Myslím, že takováto víra provázela celé dílo této zvonohry. Na začátku byla víra bratra Štěpána a v závěru víra bratra Pavla, že se projekt podaří dokončit. A mezi tím začátkem a závěrem byla víra vás mnohých. V knize Kazatel slyšíme: „Lepší je zakončení věci než její počátek“ (Kaz 7,8). Kdyby se nezačalo, nemohlo by dílo vzniknout, kdyby nebylo dokončeno, což bývá velmi náročné, začátek by nestačil. K obojímu je potřebná velká a trpělivá víra, taková, jakou prokázali bratr Štěpán a bratr Pavel.
Můžeme říci, že tato zvonohra je též dílem modlitby, neboť toto dílo modlitba provázela. Při každém kroku na cestě k cíli jsme se obraceli s vděčností k Bohu, ale i s prosbou, aby bylo dopřáno k tomu cíli dál postoupit. Máme Ježíšovo zaslíbení: „Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním“ (J 14,14). To, co je dobré, hodnotné, co obohacuje náš život, není jen pro náš prospěch, ale k vyššímu záměru, i přes všechny překážky, těžkosti a nesnáze bude dovedeno s Boží pomocí přece jen k cíli.
A to třetí, co je potřebné zdůraznit je, že se jedná o dílo lásky, projevující se štědrými a velkorysými dary. O tom hovoří apoštol Pavel ve 2. listě do Korintu: „Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste měli dostatek, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo“ (2 K 9,8). Láska je motivem a důvodem daru. V tomto případě láska k hudbě a tomuto jedinečnému projektu, láska ke zdejšímu městu, láska k naší vlasti a její hudební kultuře, láska k tomuto sboru od architekta Josefa Gočára, láska k církvi, láska k Bohu, který je vůči nám štědrý, a i my se máme projevovat štědrostí. Bez lásky mnohých a konkrétních darů by se nemohlo dílo podařit.
S vděčným díkem se dnes setkáváme k této slavnosti. Děkujeme za toto dílo víry, dílo provázené modlitbou a dílo z darů lásky mnohých. A je to také láska a dílo mistra zvonaře pana Petra Rudolfa Manouška a mnohých dalších, kteří vizi víry svou odborností a prací zrealizovali. Idea a snění tak získaly reálnou hmotnou podobu a slyšitelný zvuk.
Ať velebná souhra zvonů a tlukot srdcí zdejší zvonohry je pro nás a pro mnohé další povzbuzením k víře, osvěžením ducha a posílením naděje v Dobro, Pravdu a Krásu ve dnech svátečních i všedních! Amen.