Kázání bratra patriarchy pro církevní zastupitelstvo dne 21. 6. 2025.

Žalm 27,1.7-9

Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?

Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!

Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám.

Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.

 

Žalm 28,7-8

Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.

Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného.

 

Úvod

Sestry a bratři, pro dnešní úvodní bohoslužbu slova na církevním zastupitelstvu, která se koná v památný den 21. června, jsem zvolil píseň č. 11 a čtení ze Žalmů 27 a 28, které se v obsahu této písně odrážejí. Tato píseň má reformační původ a zřejmě jejím autorem je Jiří Třanovský. Je zřejmé, že píseň 11. byla inspirována zejména Žalmem 27. ale i dalšími žalmy (Ž 28,7-8; srov. Ž 46,2; Ž 118,14).

Žalm 27. je životním vyznáním a prosbou, která z tohoto vyznání vychází a k němu směřuje. Jestliže se modlíme, máme vědět, ke komu vysíláme své prosby a tužby srdce. Žalmista věděl, ke komu se modlí a kdo je tím, ke komu vysílá své prosby. Měl už svoji hlubokou zkušenost s Bohem, která mu dodávala v každé nové situaci vědomí jistoty, že Bůh je jeho stálou oporou, posilou a pomocí. Ale přesto každá nová situace a s ní přicházející nejistota nemůže být zvládnuta zkušeností z minulosti, ale záleží na přítomné víře a spolehnutí se na Boha, že před námi může otevřít novou budoucnost.

1. Bůh silou a světlem

V písni se zpívá „Pán Bůh má síla jest a světlo všech mých cest…“ Je zde vyznání vycházející z Žalmu 28: „Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá“ (Ž 28,7). A současně ze Žalmu 27: „Hospodin je světlo mé a moje spása“ (Ž 27,1). 

Síla je něčím, co hýbe světem, čím se projevuje život. Kde je síla, tam je život. Síla je energie, intenzita, dynamika, působení a moc. Sílu představují velké mořské vlny, mohutný proud řeky nebo prudký vítr. Lidé obdivují silné zápasníky, silné stroje, silná auta. Ale síla míněna žalmistou je silou vnitřní, silou z Ducha.

Bůh je také vyjádřen v písni obrazem světla. Světlo jako opak temnoty souvisí se samotným zázrakem stvoření, jeho počátkem (Gn 1,3) a řádem (Gn 1,14). Světlo je výrazem dobra a toho, co je dobré, světlé, jasné. I v dalších žalmech je světlo obrazným vyjádřením pro Boha (Ž 18,9; Ž 36,10; Ž 119,105).

2. Prosba, aby Bůh slyšel modlitbu a aby neskrýval svou tvář

Píseň je spojena s touhou, aby Bůh slyšel modlitbu a aby Bůh neskrýval svoji tvář. Ve 4. a 5. sloce se zpívá: „Ó uslyš mne, Pane, ohlédni se na mne…“ Tváře své přede mnou neskrývej, buď se mnou“.

Ukrytá Boží tvář znamená vzdálenost od Boha, kdy člověk zůstává sám bez pomoci (Ž 30,8; Ž 44,25; Ž 88,15; Ž 104,29). Když se v Bibli hovoří o tom, že Bůh skrývá svoji tvář, tak to znamená tmavý svět plný bolesti a utrpení, ve kterém jako by nebyl Bůh přítomen.

V mezilidské komunikaci obrácení se k člověku zády znamená, že s ním nechci mluvit, že ho nechci ani vidět, ten druhý mě nezajímá, pro mě jako by nebyl neexistoval. Je to opak setkání tváří v tvář.

Boží tvář nelze vidět (Ex 33,20), je to v případě prosby v žalmu a písni jen určitý obraz pro vzdálenost, nepřítomnost Boží v životě člověka. Proto žalmista naléhavě prosím, aby Bůh před ním svoji laskavou a vlídnou tvář neukrýval. Rozjasnění Boží tváře nad zemí, nad člověkem a nad církví to je výrazem velké přízně, milosti a požehnání (Ž 17,15; Ž 80,20; Ž 89,16; Ž 140,14).

3. Vyznání, že Bůh je naší pomocí a spásou

Vyznání Hospodina je na začátku žalmu a k němu žalmová modlitba i píseň také směřuje. Bůh je vyznáván jako pomoc a spása. „Tys mé spomožení i vysvobození, Bože můj“, zpíváme v 5. sloce. Je zde v textu ponechán staročeský výraz „spomoženie“. Můžeme ho chápat tak, že někdo je s námi, kdo nám pomáhá.

Pomoc druhých lidí je tím, co každý potřebuje. Je zcela klamné mínění: „Já se nebudu nikoho o nic doprošovat, nic od nikoho nepotřebuji.“ Jsou lidé, kteří jsou zcela závislí na pomoci druhých. Závislé na pomoci ze strany dospělých je malé dítě, ze strany mladších starší člověk a ze strany zdravějších hendikepovaní lidé. Všichni jsme nějakým způsobem závislými na pomoci druhých. Poslední naše závislost na pomoci je naše závislost na Bohu, neboť bez něho bychom mnohé nedokázali a nemohli uskutečnit.

Bůh nás nenechává bez pomoci a jako věřící lidé si to uvědomujeme. Někdy už žádná pomoc není. A právě tehdy nastupuje víra. I v našich dějinách existovali lidé, kteří byli vystaveni těžkému údělu a ocitli se zcela v koncích. Myslíme na osoby spojené se stavovským povstáním – muže, kteří byli po porážce vystaveni nemilosrdnému trestu a ocitli se v bezvýchodné situaci. Právě datum 21. června nám tyto postavy symbolicky připomíná.

Víra není jen pro slunné dny. Její schopnost se má projevit v čase stmívání a tmy. U Boha můžeme hledat pomoc ve všech našich zápasech v životě a situacích, ve kterých se cítíme být slabými.

Vysvobození, osvobození znamená vyvázání z toho, co nás svírá, co je nepříjemné, co nám škodí a z čeho máme strach.

Neznáme konkrétní situaci žalmisty. Jen z určitých náznaků z celého žalmu 27.  je zřejmé, že byl sevřen nepřáteli (Ž 37,2) a vystaven bitvám (Ž 37,3). Možná to byl přímo i král David. Žalm i píseň nám předává hlubokou zkušenost víry ověřenou staletími. Vlastní zápas víry si však musíme jako církev i každý z nás osobně vybojovat sami.

Kéž i o nás platí vyznání žalmisty: „Hospodin je světlo mé a moje spása“ (Ž 27,1). Amen.