Promluva bratra patriarchy ve fakultní studentské kapli při slavení svátosti večeře Páně v březnu 2025.
Milí přátelé, vážené sestry a vážení bratři!
Naše dnešní svátostné stolování s Kristem má podobu podle Agendy Církve československé husitské (Agenda CČSH, První část, s. 64-69). Při tomto způsobu slavení svátosti večeře Páně je zvěstování zpravidla zaměřeno na některý oddíl z Písma vztahující se k této svátosti. Zvolil jsem z knihy Zjevení Janovo ze 3. kapitoly 20. verš. Ježíš zde říká: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču, zaslechne-li- kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“
Ježíš je přede dveřmi. Kristus přichází před zavřené dveře našich chrámů, před dveře našich srdcí. Přichází k nám do naší blízkosti. Nejsme to my, kdo přicházíme za ním, ale on přichází za námi. Kristus trpělivě čeká u našich dveří. Nevtírá se, nedožaduje se vstupu násilím, neprolamuje dveře, nevyráží zámek, ale respektuje naše soukromí a privátní sféru člověka.
Ten, který může otevřít jakékoliv dveře a závory podsvětí (Zj 1,18) i nebes (Mt 16,19) či může projít zavřenými dveřmi (J 20,26), nečiní tak. Dává jen najevo svoji blízkost znamením, tím, že klepe u dveří církve, ale i u dveří srdce každého z nás.
A nejen, že dává o sobě vědět různými signály a znameními, ale on především ke své církvi i ke každému člověku mluví. „…zaslechne-li kdo můj hlas…“ Uprostřed nejrůznějších hlasů světa, které k nám z různých stran doléhají a které jsou někdy podbízivé, lákavé a jindy zase silné a hlučné, je důležité slyšet Kristův hlas (J 10,27). Jeho hlas je laskavý a vlídný (Mt 12,19) a máme ho rozpoznat, pozorně Ježíšovu hlasu a slovu naslouchat.
Kdo dokáže slyšet jeho hlas a Krista poznává, ten mu také dokáže otevřít své srdce a dveře svého života, jak tomu bylo v případě celníka Zachea (L 19,6-10), ale i u mnohých dalších učedníků a učednic i přesto, že se u svého okolí netěšili pro svůj předcházející život příliš dobré pověsti (Mk 2,15). V naší Liturgii před přijímáním zaznívá modlitba: „Beránku Boží…chceš vstoupit do našich srdcí a naplnit naše životy…“ (Liturgie, 2004, s. 62).
V závěru 20. verše zní zaslíbení: „…vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ V tomto Ježíšově slově z knihy Zjevení je obsažen příslib Boží milosti v přítomnosti. Radost ze stolování s Kristem v současnosti je předznamenáním plné radosti budoucí hostiny v jeho království. „Budu s ním večeřet…“ v tom je totiž obsažen rozměr budoucnosti nikdy nekončícího stolování v Božím království (L 14,15; Zj 19,19). Amen.