Adventní kázání bratra patriarchy v Praze 6 - Dejvicích v prosinci 2024.
Sestry a bratři,
křesťanský advent si nedovedeme představit bez Jana Křtitele – jeho naléhavého hlasu, barvitého kazatelského projevu a adresných výzev zasahujících lidské svědomí. Chtěl bych také dnes zaměřit naši pozornost právě na Jana Křtitele a na jeho kázání. Pokusme se ukázat, čím je jeho kazatelská řeč charakteristická. Snažme se hlouběji pochopit některé jeho obrazné výroky a ty pak můžeme srovnat a porovnat s Ježíšovými podobenstvími. Položme si otázku, čím je Ježíš mocnější a větší než Jan Křtitel, který má přesto své důležité místo v adventu, v evangelijním příběhu a v celých biblických dějinách spásy.
Janovo kázání vychází ze starozákonního poselství, zvláště proroků. Týká se Božího soudu, ale i pomoci a záchrany. Jan je ve svém kázání zcela konkrétní a ukazuje zřetelně, jak se projevuje Boží slovo v životě člověka. Dává rady, jak mají lidé jednat, jak si mají počínat vojáci nebo ti, kteří se zabývají ve svém povolání penězi (L 3,10-14). Co je pro kazatele Jana příznačné? Je tím to, že užívá obrazy pro zdůraznění naléhavosti svého poselství. Obrazná řeč a přirovnání jsou typické pro biblické proroky, ale později i pro Ježíše, který mluvil často v obrazech, přirovnáních a podobenstvích.
Jan Křtitel užívá ve svém adventním kázání tyto tři obrazné příměry. První je o stvoření Abrahamových potomků z kamení, druhé o stromu, který nedává ovoce a třetí o oddělení pšenice od plevele.
Jak těmto Janovým obrazným výrokům rozumět? Především tyto obrazy vyjadřují naprostou Boží svrchovanost nade vším. Bůh je stvořitel a obnovitel. On je zdrojem nového života, a to i tam, kde se z lidského pohledu už nic neočekává. I z kamenů může stvořit svůj nový lid. Jenom Bůh sám je tím skutečným a spravedlivým soudcem. Žádný člověk není vykonavatel posledního soudu nad druhými. Jen Bůh ví, kdo jaké ovoce nese či nenese. Jenom Bůh je také ručitelem pravé očisty. Lidé dělají různé čistky a očišťování a zbavování od „plevele“, ale často se zbavují místo toho „pšenice“, tedy dobrých a dobrého. Slova Jana Křtitele o sekeře u kořene stromu nebo o lopatě v Božích rukách na nás působí jako velmi naléhavé a ostré varování, ale ve skutečnosti je to i osvobozující poznání, že tím, kdo může přinést skutečnou obnovu je Pán sám. On je tím, kdo posuzuje činy všech lidí a národů a kdo také je ručitelem dobré a správné očisty, že se to nezvrhne v likvidaci dobrých, čestných, kvalitních a o spravedlnost usilujících lidí, jako se to v dějinách stávalo.
Obraz kamení, ze kterého Bůh může stvořit děti Abrahamovi, bývá vykládán různými způsoby (srov. Iz 51,1-3). Ti, kteří mají být jeho lidem, zklamávají a selhávají a nečiní pokání. Proto Bůh si stvoří zcela nový lid. Zajímavý výklad je bratrských teologů v Šestidílné Bibli Kralické. Kamením se myslí tvrdá lidská srdce, ať již pohanů nebo židů. Ale Bůh má přesto moc i nejzatvrzelejší srdce proměnit a člověka, který je mu nejvíce vzdálen oslovit, vstoupit do jeho života a proměňovat jeho život. Takovým příkladem byl celník Zacheus, který se v setkání s Ježíšem změnil. A Ježíš o něm prohlásil, že i on je „synem Abrahamovým“ (L 19,9). Jeho víra byla spojena s životní změnou, kdy od nepoctivosti prošel přerodem k poctivosti, soucitu a štědrosti.
Obraz sekery či pily u kořene stromu patří k našemu adventu doslova. Kolik je skáceno a uřezáno stromů a stromků pro chvilkovou vánoční výzdobu! Není vhodnější spíš vánoční stromy vysazovat a těšit se z jejich růstu v přírodě? O tomto zvyku vánočních stromků Jan Křtitel samozřejmě nic nevěděl, neboť jeho obraz se týká člověka či lidu, který se vystavuje Božímu soudu pro svoji zlou cestu, pošetilost, neužitečnost a odmítání nápravy. I Ježíš mluvil ve svých podobenstvích o dobrém stromu, který nese dobré ovoce a o špatném stromu, který nese špatné ovoce (L 6,43). Jestliže Jan Křtitel zdůrazňuje naléhavost a blízkost Božího soudu, pak Ježíš vyslovuje podobenství o neplodném fíkovníku, kde je pro Boží shovívavost ponechán a prodlužován čas milosti (L 13,6-9). Křtitelův obraz o oddělení pšenice a plevele také známe z Ježíšova podobenství (Mt 13,24-30 srov. Mt 13,36-43). Ježíš však své učedníky nabádá, aby se vyvarovali předčasného horlivého vytrhávání plevele a nepoškodili přitom i pšenici (Mt 13,29).
Jan Křtitel oznamoval, že za ním přichází někdo mocnější a silnější. Tím měl na mysli Ježíše. Ježíš je větší, silnější a mocnější svým přístupem lásky. V kázání a působení Jana Křtitele je zřetelná přísnost a varovná naléhavost, zaznívá silně motiv soudu. Jan je kazatelem blízkého Božího soudu, Ježíš přináší milost. Varování, hrozby, hněv, tresty mají v účinnosti své meze. Mohou sice svým způsobem zabraňovat zlu, ale nevzbuzují touhu po dobru. Přísný kazatel Jan Křtitel vyvažoval velkou sílu a moc slova, nabádajícího ke změně, ale Ježíš projevoval a projevuje moc ještě mnohem větší. Tuto změnu působí. Přinutit druhého člověka jen varováním a tresty k dobrému není možné. Pro dobro je musí člověk Božím Duchem nadchnout, jak to dokázal a dokáže Ježíš. Proto přišel před dvěma tisíci lety do světa Ježíš, aby lidem přinesl Ducha oživujícího, žár Boží lásky a světlo víry a pravého poznání. Kéž přichází i do našeho světa, ke své církvi i ke každému z nás. Kéž mu otevíráme s důvěrou svá srdce nejen o Vánocích, aby mezi námi a v nás mohl svým Duchem a světlem přebývat a působit. Amen.