Adventní kázání bratra patriarchy v Husově sboru v Praze 7 – Holešovicích v prosinci 2024.

Sestry a bratři,

v dnešním čtení evangelia podle Lukáše na 2. adventní neděli vystupuje Jan Křtitel. Cituje proroka Izajáše, který povzbuzoval izraelský lid v době babylónského zajetí (Iz 40, 3-5). Jan Křtitel znal toto proroctví Izajášovo o proměně krajiny a úpravě cesty v souvislosti s očekávaným příchodem samotného Hospodina. Jan vztahuje toto slovo bezprostředně na Ježíše, který přichází ve jménu Hospodinově jako reprezentant Božího království. Jan byl předurčen a vyvolen, aby se stal Kristovým předchůdcem a připravovatelem jeho cesty. Ale volal a vedl lidi k tomu, aby především oni sami připravili cestu, aby jeho příchod nepromeškali, poznali ho a mohli se tak s ním setkat a přijmout jeho evangelium, které je určeno všem lidem.

Prorocké slovo předávané Janem Křtitelem se týká krajiny, ve které jsou hluboké propasti, vyvýšené hory a cesty plné hrbolů a pokřivenosti. Srovnáme-li Janovo podání s původnějším textem z knihy proroka Izajáše, tak není v detailech zcela přesné. To proto, že Jan Křtitel je citoval zpaměti. Přesto, to podstatné poselství vyjádřil. A jestliže prorok Izajáš mluvil o cestě pouští, tak to Jan Křtitel svojí osobou a svým životním způsobem zcela ztělesnil, neboť v pusté krajině žil, působil v ní a kázal zde. Tím upozorňoval na událost z dějin židovského lidu, kdy Hospodin jej vedl pouští a vyprahlou krajinou k zaslíbené zemi. Po staletích se v ní znovu Izraelci usadili, když se navrátili z babylónského zajetí. A časem si mnozí lidé mysleli, že v ní již žijí, vždyť mají chrám, kněze i krále, jsou hmotně zajištěni! Ale ve skutečnosti k té pravé zaslíbené zemi měli daleko a museli hledat znovu cestu. Lidé v každé době musí hledat cestu k Božímu království, cestu k zaslíbené zemi. Proto přichází adventní čas a v něm naléhavá výzva Jana Křtitele k urovnání a narovnání toho všeho, co je nerovné a pokřivené v našich životech, v naší církvi, v našem světě.

Obraz, který užívá jak prorok Izajáš, tak i Jan Křtitel, znázorňuje proměňující se krajinu. Jeden výklad je náboženský a souvisí s dobou Izajášovou, kdy Izraelci pobývali v babylónském zajetí. A druhý výklad je etický, který užívá Jan Křtitel ve svých konkrétních kazatelských aktualizacích, kdy promlouval k lidem z různých společenských skupin a vrstev.

V náboženském významu byly hory často chápány jako místo pohanské modloslužby a propasti zase oblastí temných sil, démonů a smrti. Jejich odstranění v radikální proměně krajiny znamená odstranění falešného náboženství i každého nebezpečí a ohrožení. Prostor má mít jen pravá víra v Hospodina, který je zdrojem života, dobra i požehnání.

Nabízí se také další výklad, a to etický. Prorocká vize měnící se krajiny je obrazem lidských vlastností, vztahů a životních situací. Propast znamená ztracenost člověka. Je to stav, kdy je člověk dole, cítí se bezmocný, opuštěný a ztracený. Hora je zase obrazným vyjádřením velkého lidského sebevědomí, domýšlivosti, pýchy, kdy se člověk cítí být nahoře, kdy se na druhé dívá svrchu a přehlíží je. Křivost zase znamená lidskou pokřivenost, překroucení hodnot. Křivý člověk je nepoctivý, falešný. Křivé slovo je lživá nepravdivá výpověď. Jejím záměrem a cílem je druhého poškodit. Křivý úsměv je neupřímný, za ním se skrývají podlé myšlenky a jednání. Křivá cesta je zase snaha dosáhnout svých úmyslů všemi způsoby. V knize Kazatel slyšíme: „Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky“ (Kaz 7,29). Opakem pokřivenosti je právě přímost. O ní slyšíme zvláště v Bibli v mudroslovné literatuře v knize Přísloví nebo v Žalmech. Přímost srdce a přímost jednání jsou Bohem ceněny (Ž 7,11; Ž 36,11; Ž 107,7; Př 11,3; Př 14,2 aj.). Prorok Izajáš říká: „Stezka spravedlivého je přímá, spravedlivému sám urovnáš dráhu, Bože přímý“ (Iz 26,7).

Jan Křtitel nemluvil jen ke svým současníkům a lidem z izraelského národa. Jeho poselství není vymezeno časem, místem ani jen jedinými adresáty. Jeho citace z proroka Izajáše je zakončena zaslíbením: „… a každý tvor uzří spasení Boží“ (L 3,6). Už zde je vyjádřeno v proroctví Izajášově, že evangelium, které přináší Ježíš, se bude týkat všech lidí. I na jiných místech mluví prorok Izajáš o této univerzálnosti Božích záměrů: „I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha (Iz 52,10; srov. Iz 45,22; Ž 98,2-3). Ježíšovo poselství, na které připravuje Jan Křtitel, se týká všech míst a všech lidí i tvorů a celého stvoření. V Bibli kralické se užívá slovo „končiny“, v Českém ekumenickém překladu Bible „dálavy“. Žádné místo není tak vzdálené, tak zapomenuto a odsunuto stranou jako bezvýznamné, aby nemohlo být místem Božího zájmu, Boží blízkosti a lásky, která za námi v Ježíši Kristu přichází. Žádný člověk není v takové situaci, aby nemohl být touto Kristovou láskou proměňován. I když náš svět je plný temných propastí, strachu a úzkosti a také plný vysokých hor lidského falešného sebevědomí a namyšlenosti. Někdy také náš svět působí jako síň s pokřivenými zrcadly. Na nikom se nenajde alespoň něco, co by nebylo zkreslené a pokroucené.

Evangelium je pro všechny. Je pro nás lidi, kteří se někdy nacházíme dole a jindy se domněle cítíme být příliš nahoře. Propadáme malomyslnosti a jindy zase namyšlenosti. Právě pokorná víra v Krista nás staví na rovnou zemi. Evangelium je i pro lidi všelijak pokřivené a bloudící na křivolakých stezkách. Ale ne proto, aby takovými zůstávali, ale abychom s Boží pomocí nacházeli přímou cestu.

Kéž nás Bůh v čase adventu přivádí na cestu pokory a přímosti, abychom v plnosti mohli zakoušet radost vánočního evangelia.

Amen.