Poznámky bratra patriarchy Tomáše Butty pro dialogické kázání v Rychvaldu s bratrem biskupem Tomášem Chytilem na biblický text 1 K 3,10-14.
T. B.: Sestry a bratři,
sestra emeritní biskupka Jana nás postavila před nesnadný úkol, abychom neměli kázání, buď bratr biskup Tomáš anebo já, ale abychom měli oba společné kázání formou dialogické rozmluvy nad biblickým textem. Položili jsme si nejprve několik otázek, na které budeme hledat odpověď a promýšlet slova apoštola Pavla o Boží stavbě. Tou první otázkou je: Co pro nás osobně znamená tento sbor, který slaví své jubileum?
T. B.: Pro mne je to jeden z mnoha kostelů naší církve, který zapadá do veliké pestrosti našich církevních staveb, které jsem dosud mohl poznávat. Je jistě tento sbor jedinečný a přitom součást nesmírně rozmanitého celku, kde se v minulosti setkávali věřící a setkávají dnes, abychom se společně obraceli k Bohu.
T. Ch: Před sto lety byl otevřen tento kostel. Bylo narváno. Lidé seděli, stáli. Davy uvnitř i venku, všude kolem. Bohoslužba… Myslím, že to bylo jedno z největších shromáždění v tomto městě v období dvacátých let. Tak jsme vděčni za tento kostel, který je tak akorát pro nás. Vždyť je to náš duchovní domov. Myslíme na ty nadšence, kteří to tady postavili. Měli naději, že staví něco, co má přesah. A měli pravdu. My také doufáme. Tušíme, že církev v budoucnu bude v mnohém jiná, ale bude. Jaké znamení naděje po sobě necháme my?
T. B.: Druhou otázkou je: Kdo je moudrý či rozumný stavitel? Je to apoštol Pavel, který se tak nazývá ve svém dopise do Korintu (1K 3,10). Výraz moudrost je často užíván v tomto jeho listě. Není to moudrost lidská, ale Boží (1K 2,7), moudrost Kristova (1K 1,30), moudrost kříže (1K 1,18.23).
T. Ch.: Především jsme všichni oním stavitelem, architektem svého života. Ovšem spoléhat jen na sebe a své umění může být velmi ošidné. Člověk je tvor omylný, nejsme dokonalí. Proto ona rozumnost tkví v tom stavět na pevných základech, které přece jen dávají předpoklad, že při nejbližší přírodní pohromě se dům nezřítí a nepadne. A ptát se těch, kteří obstáli. Máme pořád pocit, že jiní mohou za to, že se nám stalo něco špatného, ale přiznat si vlastní pochybení je ozdravné a může nás to posunout. Ovšem otázka je, komu dnes lidé naslouchají a věří. Jsou influenceři, youtubeři, kteří rozdávají rady každodenně, jenže křesťanství nás učí i to, že málokdy jsou věci snadné a jednoduché. Ono zakotvení v Bohu dnes chybí a vidíme, že narůstá počet psychicky nemocných, nevyrovnaných, těžko se orientujeme, co je vlastně správné a co ne. Proto je dobré podívat se do Bible a hledat odpovědi tam.
T. B.: Třetí otázkou je: Co je základem stavby církve? Pro Pavla je to Ježíš (1K 3,11). Kdo je tím základem a životní jistotou pro nás? Církev nemá být místem, kde si každý staví něco na svém písečku, ale kde máme budovat duchovní dům na společném základě, kterým je Ježíš Kristus.
T. Ch.: Toto je křesťanský svatostánek. Dokonce je zde výjev Bílé soboty. Pán Ježíš uložen v hrobě. Ale my víme, že přijde úsvit neděle a vše bude jinak. Kristus je nám ten Ukřižovaný i Vzkříšený, což pro mě znamená, že je se mnou v každé životní situaci, že není třeba podléhat přílišným obavám. Těžko se to sděluje a každý si na to musí přijít sám. Ale právě ve společenství, kde se hlásá evangelium, jsme znovu očišťováni, občerstvováni, posilováni.
T. B.: A dostáváme se ke čtvrté otázce, která zní: Jak a z čeho stavíme?
Pavel předkládá dvojí materiál. Na jedné straně je to zlato, stříbro a drahé kamení, a na druhé straně slámu, dřevo a trávu.
Když přemýšlíme o tomto dvojím charakteru materiálu, mohli bychom dospět k nesprávnému doslovnému výkladu. Nejde o to, abychom stavěli chrámy ze zlata, stříbra a blyštivých drahých kamenů. Připomeňme si, že v knize Přísloví je řečeno, že poznání je lepší než převýborné zlato a moudrost víc než perly (Př 8,10-11). A materiál, který je uveden na druhé straně, je přece považován dnes za důležitý ekologický obnovitelný stavební materiál – dřevo i sláma. A dnes se tráva vyskytuje na střechách ekologických staveb, kde je tak život a různé rostliny.
Určitě apoštol Pavel neprosazuje zlaté paláce a na prostší lidská obydlí nepohlíží s despektem. Zde je materiál užit jako obraz trvalosti a odolnosti. To, co má hodnotu, to vytrvá, vydrží a přečká i různé zkoušky.
T. Ch.: Dílo, které v církvi vydrží, to je otázka. Víme i o kostelích, které byly vystavěny, sloužily věřícím a pak se rozpadly, nebo slouží už pouze jako kulturní památky. A zase se na druhou stranu staví nové. Ale v církvi především vidíme za každým dílem Boží ruku, která nám žehná. A tak bych asi řekl, že každý skutek lásky, každá i trocha dobra, tam, kde zveme Ježíše, tam to má platnost ne jen pro časnost, ale vpisuje se do dějin spásy a i když to zcela nedohlédneme a nerozumíme tomu, tak to má ten přesah do věčnosti.
T. B.: A dostáváme se k závěru: Jaké poselství si vzít z Pavlova slova?
Co je důležité? Aby kostel, sbor, církevní dům sloužil společenství věřících, aby byl místem vlídnosti, vstřícnosti a přátelství. Ať má jakoukoliv podobu honosnou či prostou, monumentální či méně nápadnou. Když hledíme na starobylé katedrály, tak jsou tam různé nestvůry, chrliče a nepřátelské a nevlídné obličeje. Připomínají, že ve světě je stále přítomno zlo v různých podobách. Sbor má být naopak místem, kde se projevuje laskavý úsměv, přijetí, snaha druhému porozumět, kde zaznívají slova vlídnosti a moudrosti. Takovou stavbu církve máme budovat na Kristových základech. Kéž nám k tomu Bůh dává svoji moudrost, dobrou vůli a své požehnání!