Milé sestry a milí bratři,
obracím se k Vám dopisem měsíc poté, kdy se uskutečnila v chrámu sv. Mikuláše moje instalace do funkce patriarchy na další období.
Chtěl bych upřímně poděkovat Vám všem, kteří jste mně projevili osobně nebo písemně své přání a kteří na mě myslíte ve svých modlitbách. Děkuji také za symbolické dary, které jsem při této příležitosti obdržel od blízkých sester a bratří i od ekumenických přátel, jakými jsou znak naší církve, dřevěný kříž, ikona Krista, bohoslužebné knihy, hostie od Františka Bílka, publikace a další. Byl jsem velmi rád, že jsem se mohl v den instalace, připadající na svátek Mistra Jana Husa, setkat s některými z Vás, se sestrami a bratřími z různých míst, kde žije, působí a zápasí naše církev.
Volbě patriarchy na zvláštním zasedání sněmu a instalaci do této služby v chrámu sv. Mikuláše předcházela diskuse o situaci v církvi. Tato diskuse „tváří v tvář“, „z očí do očí“, byla ztížena omezeními v čase těžké doby pandemie, kterou jsme prožívali. Je žádoucí a prospěšné, aby se v diskusi pokračovalo, neboť je v církvi řada existenčních i zásadních otázek, na které je potřeba hledat společně v pravdivosti a v lásce odpovědi a řešení.
Jako priority pro budoucnost církve spatřuji rozvíjení tvořivého náboženského vyučování dětí a pastorační zájem o mladou generaci. Uvědomuji si důležitost aktivních laických spolupracovníků, kterých je třeba si vážit a také dokázat získávat nové. Pro budoucí podobu naší církve mají značný význam bohoslovci a jejich myšlenková, spirituální i praktická formace. Zde se otevírá prostor k další spolupráci zejména s Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy i k rozvíjení způsobů církevního vzdělávání. Jak na mladé generaci, na laicích, tak i na kvalitních duchovních záleží, jaká bude budoucí podoba a přitažlivost našeho církevního společenství. Současně máme moudře hospodařit se svěřeným majetkem.
Období, které prožíváme, nás vtahuje do zvláštní odpovědnosti, kdy se jedná o budoucnost naší církve. Naše církev i přes svoji ekumenickou otevřenost nemá napodobovat jiné církve, ale má být autentická ve svém pojetí křesťanství. Sebepochopení vlastní tradice a vlastního poslání je naším stálým úkolem a zápasem o pravdivost a věrohodnost naší křesťanské víry a života ve vztahu k autoritě Ducha Ježíše Krista.
Važme si svobody ve své církvi a naplňujme ji vzájemným respektem a službou jednotě. Podílejme se s druhými o aktivity, kterým se věnujeme a které se uskutečňují v našich náboženských obcích i navenek do společnosti. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a dobrým skutkům (Žd 10,24). Čerpejme sílu z životodárného evangelia a posilujme se příkladem svědků víry z doby dávné i nedávné. Zaměřme více pozornosti na osobnost a dílo Jana Amose Komenského, který je inspirující svojí vírou a vzdělaností, nadějí a vizí budoucnosti.
Přeji Vám posilu Božího Ducha ve všech obtížích a těžkostech, pokoj z víry v Krista a v hojnosti požehnání našeho společného nebeského Otce.
V lásce Kristově na Vás myslí
Tomáš Butta
bratr patriarcha
Dne 6. srpna L. P. 2021