Svatodušní zamyšlení bratra patriarchy Tomáše Butty ke svátku Letnic - červen 2025.

„On nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ 2 K 3,6

Sestry a bratři,

čas svatodušních svátků je pro nás možností zamýšlet se nad hloubkou a tajemstvím Ducha svatého a prosit o jeho blízkost a dary.

Jestliže židovský svátek šavuot je spojen s připomínáním darování Tóry – Zákona na Sinaji, pak křesťanské Letnice se vztahují k obdarování Duchem svatým (Sk 2,4). Tímto srovnáním dvou pochopení svátku Letnic – židovského a křesťanského – se tak dostávají do vzájemného vztahu Zákon a Duch. Máme to chápat jako naprostý protiklad, nebo naopak v blízkém vztahu či zcela v souladu?

Apoštol Pavel se vyjadřuje o Zákoně v různých svých epištolách, jako je tomu v listě Římanům, v listě Galatským i jinde. Ve 2. listu do Korintu je srovnávána stará smlouva Zákona na kamenných deskách s novou smlouvou, která je založena na živém Duchu a jeho působení. První smlouva Zákona byla slavná, ale druhá smlouva Ducha je ještě slavnější (2 K 3,7-11).

Zákon na kamenných deskách měl důležitou úlohu. Byla v něm zřetelně formulována Boží vůle. Tímto Zákonem je Desatero, které je pak podrobněji rozpracováno do mnoha přikázání. Zákon vystihuje řád života. Ukazuje nám, co je dobré a prospěšné pro toho, kdo se jím řídí. Zákon je dobrý, když se užívá dobře (1 Tm 1,8; srov. Ř 7,12). Zákon ukazuje přece jasně, co je správné a co naopak správné není. Usvědčuje nás z toho, co děláme špatně a co neděláme dobře. Zákon sám o sobě nám nedá sílu jej naplňovat (Ř 7,7-14). Apoštol Pavel říká, že naplněním Zákona je láska (Ř 10,13). Ale Zákon sám, žádné jeho předpisy, žádná litera, nám samy o sobě lásku nedají. Před Božím zákonem a jeho nárokem si uvědomujeme svoji slabost, svoji nedostatečnost, svoji hříšnost.

Proto přichází Duch, kterého Ježíš slíbil svým učedníkům. Duch je Zastáncem či Přímluvcem (J 14,16-26; J 16,7). Když vedeme duchovní zápas, jsme ujišťováni, že někdo je na naší straně, kdo se nás zastává a jedná v náš prospěch a naše dobro. Ježíš označoval Ducha svatého jako „Ducha pravdy“ (J 14,17; 15,26; 16,13). Duch nám umožňuje správně vidět, osvěcuje náš rozum a oživuje naši víru. Člověk poznává skutečnost svými smysly, svým rozumem a svou vírou. Jenomže smysly mohou klamat, rozum se může mýlit a víra může být fanatická a slepá. Právě Duch nám umožňuje, abychom v nejvšednějších a nejobyčejnějších věcech viděli velké dary a skrze ně vnímali Boha. Duch nám osvěcuje rozum, abychom mohli přemýšlet o tom, co je dobré, abychom také mohli porozumět Ježíšovu slovu a jeho jednání. Duch naši víru probouzí, oživuje, když je mrtvá, a naplňuje ji láskou.

Duch činí, že Boží vůle již není náročnou neúnosnou zátěží, ale stává se radostnou. Vždyť i Desatero bylo dáno lidem jako řád pro svobodné a vysvobozené z egyptského otroctví. A Duch Páně nám dává pravou svobodu, která je provázena a utvářena láskou, neboť láska je nejdůležitějším jeho darem. Jak to vyjadřuje apoštol Pavel: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5).

S přáním požehnaného času svatodušních svátků

Tomáš Butta
bratr patriarcha

Červen L. P. 2025

Foto: Falco, Pixabay