Sestry a bratři, zdravím Vás v čase vánočních svátků. Středem celého vánočního velkolepého a působivého vánočního obrazu je malé narozené dítě.
Jméno tohoto dítěte je Ježíš (L 1,31) a titulem je Kristus (Mt 1,26) – Mesiáš či Král. O Ježíšovi a jeho narození se záhy mezi lidmi v jeho okolí vyprávělo (L 2,18) a kolovaly o něm různé příběhy. Ty nejdůležitější byly zapsány a dostaly se do Bible – na začátek Lukášova a Matoušova evangelia. Křesťané tak mohli tyto příběhy o dítěti Ježíšovi znát, neboť se staly součástí celého velkého vyprávění o něm.
Ve čtvrtém století se slavily Vánoce již jako významný svátek v Římě i v dalších místech. Císař Konstantin, který přijal křesťanskou víru, nechal vystavět v Betlémě Chrám Narození Páně. Zvláštní symbolika vánočního svátku spočívala v tom, že se slavil v čase zimního slunovratu. Světlo se šíří, tma ustupuje. Začíná se prodlužovat den a noc se zkracuje (Ř 13,12). Vždyť Ježíš je Světlo, které přichází do světa (J 1,9) a před ním ustupuje tma (1 J 2,8). Vánoční bohoslužby obsahovaly biblická čtení, především z Lukášova evangelia o narození Ježíše Krista a z prologu Janova evangelia, promluvu biskupa, případně kněze, modlitby, žalmy (Ž 85 a Ž 96), zpěvy a slavení eucharistie. Jsou dochována kázání ze starověku, například církevního otce Augustina.
Vánoce byly soustředěny do dvou svátků – 25. prosince Narození Páně a 6. ledna Zjevení Páně – známý jako Tří králů. Se svátkem Narození Ježíše Krista je spojeno čtení z Lukášova evangelia o radujících se pastýřích a se svátkem Zjevení Matoušovo svědectví o klanění mudrců. Betlémští pastýři představují obrazně židovský národ, pro který se Kristus narodil. A mudrci ze vzdálené země zastupují všechny národy.
Příběh o pastýřích je příběhem o veliké radosti (L 2,10), kterou mohli zakusit, když přišli až do Betléma a spatřili dítě položené do jeslí. A příběh o mudrcích ukazuje na jejich hlubokou úctu, kterou projevili, když se sklonili před malým dítětem (L 2,11). Projevili tím úctu k Bohu i člověku. Jedná se o setkání s tajemnou posvátností i základní vzájemný lidský respekt. A ještě jedno důležité poselství přináší vánoční příběh. Nad betlémskou krajinou se rozezněl chvalozpěv: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“ (L 2,14). Z biblické krajiny, kde je středem dítě v jeslích, dýchá zvláštní pokoj, mír a klid. Vystihuje to píseň „Tichá noc, svatá noc“. „Pokoj vám, zní to k nám,“ zaznívá v této písni.
Opravdovou radost a potěšující povzbuzení, vyjadřovanou úctu a vzájemný respekt, i zakoušení klidu a pokoje v neklidném čase – to potřebuje náš svět, to potřebujeme my lidé, stejně jako tehdy, tak i dnes. Přeji Vám požehnaný sváteční čas, aby se z Boží milosti dotýkalo našich srdcí poselství evangelia o narození a blízkosti Ježíše Krista. Vždyť Vánoce v sobě skrývají pravou radost, hlubokou úctu a toužebně očekávaný pokoj.
Tomáš Butta
Prosinec L. P. 2023
Foto: Pixabay, Pezibear