Lidská nedokonalost a špatné vlastnosti se projevovaly i ve společenství bratří a sester v prvotní církvi. Nejsme o nic horší a o nic lepší než tehdejší věřící.
Ovšem, chybovat může každý, ale přiznat si svoje špatné jednání už chce určitou míru poctivosti sám k sobě i k druhým. Ježíš měl své učedníky jistě přečtené, dokázal odhadnout člověka, kterého měl před sebou, znal dokonale jeho myšlenkové pochody, pohnutky, dovedl odhalit nekalé úmysly...
Proto chtěl nějakým způsobem zajistit ve společenství věřících spravedlnost, zabránit špatnostem, podvodům i přestupkům a porušování etických a právních norem, daných Mojžíšovým zákonem.
Naše církev vyrostla mimo jiné i na Masarykových Ideálech humanitních, na svobodě svědomí každého z nás. Ježíš dává šanci každému chybujícímu bratru či sestře, aby nejprve dostali příležitost uvědomit si své pochybení. Diskrétní přátelské napomenutí je tedy prvním krokem k nápravě.
Pokud se nesetká s patřičnou odezvou ze strany provinilce, doporučuje Ježíš přísnější postup.
Dva nebo tři svědkové mají garantovat spravedlivé prošetření případu, vyloučit falešné obvinění – třeba z nepřátelství, závisti nebo pomstychtivosti jednotlivce vůči dotyčnému. Všimněme si, že zveřejnění poklesku před církevním shromážděním je pro Ježíše až poslední, krajní možností. Poté už podle tehdejších norem následuje vyloučení nejen ze společenství církve. Viník je odsunut kamsi na okraj nebo dokonce až za okraj společnosti. Mít někoho za pohana nebo celníka znamenalo jinými slovy opovrhovat jím, zříci se jej, vyloučit ho, považovat ho z rituálního hlediska podle tehdejšího židovství za nečistého!
A přece i v těchto vážných případech Ježíš dobře ví, že Hospodin sám je jediným a svrchovaným soudcem.
Vždyť i pohané a celníci byli nakonec ti, ke kterým Ježíš hovořil, které oslovoval. Dokonce sám autor těchto veršů, původně zaměstnanec římské celní správy, se nakonec stal jedním z kruhu dvanácti. Ježíš chtěl přivést právě tyto chybující a odmítané k sobě.
Pro každého člověka, i když se to zdá být věcí nemožnou, existuje ještě šance, cesta k nápravě.
„Cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.“
V tomto verši je pro nás, křesťany, i pro církev Kristovu, vytvořen na jedné straně nesmírně svobodný prostor, na straně druhé i veliký kámen, doslova „balvan“ úrazu. Zde už záleží pouze na ryzosti našeho charakteru, na neochvějnosti naší víry, na našem svědomí a odpovědnosti, jak si poradíme se svojí vlastní svobodou i se svobodou našich spolubližních. Je to přetěžký úkol na celý lidský život, ale může nám jej usnadnit vědomí, že s námi stále kráčí náš pomocník a rádce, Vzkříšený Pán a Spasitel Ježíš Kristus.
„Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Amen.
Pane Ježíši, veď nás, chybující a nedokonalé, po svých cestách pravdy, lásky a milosrdenství.
Autor: Alena Tučková
Český zápas č. 37/2023 z 10. 9. 2023