Pozornost zaměříme převážně na evangelijní text, kde Pán Ježíš pověřuje apoštola Petra.
Říká mu: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“va způsobila později spor mezi protestanty a katolíky.
Nejdříve nahlédneme na osobnost apoštola Petra a poté na Ježíšova slova.
Apoštol Petr pocházel z Betsaidy nedaleko Kafarnaum na moři Tiberiadském; jeho vlastní jméno bylo Šimon. Petr znamená v překladu „skála“. Pán Ježíš dává Šimonovi toto jméno a spolu se jménem i pověření. Toto pověření stojí na živé víře v Božího Syna. Víme, že apoštol Petr byl synem Jonáše a jeho bratrem byl Ondřej. Než se stal učedníkem Ježíšovým, byl učedníkem Jana Křtitele a pracoval jako rybář. Víme, že byl horlivé a vznětlivé povahy. Stal se mluvčím apoštolů a náležel mezi důvěrníky Kristovy; byl prvním, kdo uvěřil a vyznal, že Ježíš je Kristus. Spolu s apoštolem Jakubem a Janem byl také svědkem proměnění Páně. Když byl Pán Ježíš v zahradě Getsemanské, byl to on, kdo Krista bránil mečem; ale také Mistra třikrát zapřel. Svého činu litoval a činil pokání – bylo mu odpuštěno. I po Ježíšově smrti měl přední postavení mezi apoštoly. Kázal především Židům, a to i za hranicemi Palestiny. Zemřel okolo roku 68 ukřižován hlavou dolů.
Osobnost apoštola Petra je podstatná pro celou církev. Jeho důležitost spočívá předně ve službě, věrnosti a lásce ke Kristu. Vždyť i Ježíš přišel, aby sloužil a svůj život dal jako výkupné za všechny.
Na základě těchto pověřovacích textů římská církev „staví“ své učení o tzv. papežském primátu a vnímá sebe samu jako nástupkyni apoštola Petra.
Co těmito pověřovacími slovy chtěl Ježíš apoštolu Petrovi říci? Měl na mysli duchovní chrám, duchovní stavbu složenou z „živých kamenů“. Mezi tyto živé kameny patříme i my, sestry a bratři. Základem je Kristus. Apoštol Petr obdržel od svého Mistra poslání, které není dědičné. Petr je jen prvním v první vrstvě kamenů. Na něm spočívají vrstvy ostatní.
Pán Ježíš si své následovníky vybíral. Věděl, jací jsou. Věděl, že jej Petr třikrát zapře. Věděl také, že jej měl upřímně rád.
Sestry a bratři, každý z nás obdržel od Pána v jeho církvi úkol. Není podstatné, zda se nám zdá „malý“ či „velký“. I ten nejmenší skutek lásky má před Bohem nesmírnou cenu. I nás se Pán ptá, za koho jej pokládáme. I my jsme jeho učedníky a naším úkolem je zvěstovat Boží slovo, hovořit o Boží nekonečné lásce. Té lásce, která nás povolala do jeho církve, abychom se stali i my „živými kameny“.
Kéž i my Kristu odpovíme stejně jako apoštol Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Amen.
Pane, četli jsme tvé slovo, které je pro naše duše chlebem života.
Chceš, abychom i my vydávali svědectví žité a neochvějné víry.
I my, Pane, věříme a vyznáváme spolu s apoštolem Petrem, že jsi Mesiáš, Syn Boha živého.
Dej, abychom si nezakládali na sobě a svém postavení,
ale abychom více spoléhali na tebe a tvé milosrdenství. Amen.
Žaneta Černochová
Český zápas č. 35/2023 z 27. 8. 2023
Obrázek: Pietro Perugino (1452-1523): Kristus předává Petrovi klíče (1481), Sixtinská kaple (Wikimedia Commons).