Ježíš ujišťuje učedníky, že mají větší cenu než mnoho vrabců...
Ježíšovo ujištění, že učedníci mají větší cenu než mnoho vrabců, nám může znít trochu jako prohlášení královské dcery, že má svého otce ráda jako sůl. Ostatně, Ježíš tento příměr použil také, když mluvil o soli země. Možná by se nám, stejně jako panu králi, lépe poslouchalo přirovnání, v němž by se leskly vzácné nerosty a zvonily drahé kovy. A zatím se dozvídáme, že žák není nad svého učitele a služebník nad svého pána. Znamená to snad, že učedníci budou učedníky navždy a svého učitele ani nedorostou, natož aby ho překonali? A služebníci nikdy nepovýší do panského stavu?
Porovnání s vrabci přitom naznačuje, že „cena“ učedníků je relativně vysoká. Přesně tak. Relativně. Závisí totiž na jejich vztahu k Ježíšovi. Odvozuje se od něho. Vždyť jsou to učedníci Ježíšovi a služebníci Boží. Ale podobné je to i s vrabčákem. Ani on není jen vrabec, je Božím stvořením. Bůh si dal práci s každým jednotlivým ptáčetem, aby se vyvinulo ze zárodku, vylíhlo ze skořápky, naučilo se létat, shánět potravu a stavět hnízdo. Není divu, že mu neunikne, když jeden z těch tvorečků umlkne, přestane dýchat a mrtvý padne na zem. A co teprve člověk... Kolik lásky mu Bůh věnoval, jakou milostí jej zahrnul, když za něho obětoval život svého jediného Syna... Ano. Hodnota našeho života je odvozena od našeho vztahu k Bohu. Nebo lépe – od vztahu našeho Boha k nám.
Jsme-li tedy učedníky a služebníky Božími, je zřejmé, že nikdy nemůžeme být „lepší“ než náš Mistr a Pán. Ale o to v dnešním evangeliu ani nejde. Ježíš především varuje před nebezpečím, kterému jsou vystaveni jeho hlasatelé. Zvěstování Božího slova totiž někdy vyvolává odpor. Dokonce u lidí blízkých, jak to zažil prorok Jeremiáš, který čelil pomluvám, hrozbám a nakonec smrti. Přesto nemohou apoštolové mlčet a skrývat se. Evangelium není tajná nauka určená jen vyvoleným. Boží slovo patří všem. Proto se učedníci mají k Ježíšovi přihlásit a svědčit o něm veřejně. A nemusí být přitom nutně hlasití jako hejno vrabců na střeše. Stačí i tiché, ale věrné svědectví života.
Apoštolové častokrát zakusili, že protivenství se nelze vyhnout. A s pokorou je přijali jako součást svého poslání. Poznali, že někdy teprve konfrontace s ním promění halasné štěbetání ve skutečné svědectví víry. A zkouška ohněm přetaví vztah k Bohu v pravou víru, dokonce drahocennější než pomíjející zlato. (1 Pt 1,7) Tedy nejen sůl, ale především víra je nad zlato. A zase to není jakákoli víra, ale víra v Ježíše Krista, který se ponížil, trpěl, byl ukřižován, zemřel a třetího dne jej Bůh vzkřísil z mrtvých.
Učedník ale nemusí trpět víc než Učitel a služebník zemřít pro svého Pána, aby byli „lepší“. Když obětují svůj život Bohu, svěřují se do jeho rukou. A Bůh v Ježíši Kristu je neopouští ani uprostřed zkoušek, v nichž se tříbí víra, aby byla ryzejší než zlato. Díky Bohu, že i naše víra závisí od Krista! A že nám tato „pouhá“ víra stačí ke spasení! Amen.
Svatý Bože, milostivý Pane, prosíme tě za všechny pronásledované pro víru.
Děkujeme za věrné svědky, kteří tě nezradili ani v nebezpečí života
a stali se tak posilou a příkladem ostatním.
A modlíme se za ty, které v utrpení přemáhá strach, klesají na mysli a ve víře ochabují.
Ujmi se jich, ať znovu zakusí moc tvé lásky! Amen
Eva Buttová
Český zápas č. 26/2023 z 25. 6. 2023
Obrázek: Jaap Pol (2015), zdroj: Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)