(ČZ 38/2026) Ježíš řekl svým učedníkům: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici...
Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: „Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.“ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: „Co tu stojíte celý den nečinně?“ Odpověděli mu: „Nikdo nás nenajal.“ On jim řekne: „Jděte i vy na mou vinici.“ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: „Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!“ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: „Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!“ On však odpověděl jednomu z nich: „Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ Tak budou poslední první a první poslední.
Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici určitě patří k těm evangelním textům, které nás nenechávají v klidu. Po zběžném pře-čtení můžeme vznést námitku: Je to spravedlivé? Jak může ten, kdo pracoval celý den, dostat stejnou mzdu jako ten, kdo přišel a pracoval pouze poslední hodinu?
Odměna by přece měla odpovídat odpracované době a výkonu. Více práce – vyšší mzda. Více zásluh – větší uznání a ohodnocení.
Ježíš ale nevypráví příběh o dělnících jako ekonomickou úvahu o spravedlivé mzdě. A už vůbec nechce formulovat pracovní zákoník. Dozajista ani nezpochybňuje právo pracovníka na spravedlivou odměnu.
Ježíšovo podobenství o Božím království se ovšem řídí jinou logikou než naše běžné lidské kalkulace. „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.“ Hospodář vychází opakovaně – ráno, kolem deváté, v poledne, ve tři a dokonce ještě pozdě odpoledne v pět. Nečeká pasivně, až někdo přijde. Hospodář – Hospodin vychází člověka hledat.
Tento zdánlivý detail je nesmírně důležitý. Boží iniciativa předchází naši lidskou odpověď. Bůh není uzavřený a nedostupný. Nevyčkává pouze, zda se člověk dostatečně osvědčí. Je to Bůh sám, kdo nám vychází naproti. A to je pro nás pro všechny dobrá zpráva, evangelium…
Někteří lidé pracují „na vinici“ od rána. Jiní přicházejí později. A někteří téměř na samém konci dne. Evangelium nám tím připomíná, že lidské životní příběhy nejsou stejné. Někdo vyrůstá ve víře od dětství, jiný ji nalezne až ve zralém věku. Někdo prožívá ve službě celý život, jiný se k Bohu obrací až po dlouhých letech pochybností a hledání. Někdo má za sebou desetiletí věrnosti, jiný teprve nyní objevuje, že také pro něj existuje místo v Božím příběhu.
Ježíš ovšem neříká, že naše dlouholetá věrnost nemá hodnotu. Říká něco mnohem hlubšího: Boží dob-rota není omezená časem ani naším výkonem. Ti první dostávají přesně to, co jim hospodář slíbil – denár. Ti poslední dostávají totéž. Konflikt nevzniká proto, že by první byli o něco připraveni, ale proto, že se začnou srovnávat s druhými. „Nebo je tvé oko zlé, protože já jsem dobrý?“ Doslovný překlad řeckého originálu hovoří o zlém, tedy nepřejícném, závistivém oku. Jistě jsme se už v životě setkali s takovými lidmi. Člověk totiž může být nespokojený nikoliv proto, že dostal málo, ale proto, že někdo jiný dostal také mnoho. Nestačí nám vlastní dobro. Potřebujeme také vědět, jak si stojíme ve srovnání s ostatními.
Ježíš nás vrací k jádru evangelní zvěsti: člověk není před Bohem cenný proto, že si svou hodnotu vypracoval. Je hodnotný proto, že ho Bůh miluje. Zde vidíme zásadní rozdíl mezi milostí a zásluhou. Zásluha vytváří vztah „já jsem vykonal – ty mi dlužíš“. Milost však znamená: „Já jsem dostal, přestože jsem si to nemohl nárokovat.“ A právě proto milost pro člověka může být radostná i znepokojivá. Radostná, protože nás osvobozuje od nutnosti zasloužit si Boží lásku. Znepokojivá, protože nám bere možnost povyšovat se nad druhé. V tomto světle je možné rozumět i závěrečnému Ježíšovu výroku: „Tak budou poslední první a první poslední.“
Ať už jsme přišli ráno, v poledne nebo v poslední hodině, všichni stojíme před stejným Bohem milosti. A právě proto nikdo z nás nemá důvod k pýše ani k beznaději. Boží vinice je dost veliká pro všechny. A Hospodář – Hospodin stále vychází.
Pane Ježíši Kriste, dej, abychom pochopili smysl tvého učení a viděli své bližní ve světle Boží spravedlnosti.
Ať se nesrovnáváme s druhými, ale jsme vždy přejícní a laskaví.
Ať máme trpělivost a nikoho nepodceňujeme, ani jím nepohrdáme.
Prosíme o moudrost srdce.
Amen.
Autor: Alena Tučková
Český zápas č. 38/2026 z 20. 9. 2026
Obrázek: Jacob Willemsz de Wet (1632–1675): Podobenství o dělnících na vinici (2. třetina 17. století), Szépművészeti Múzeum, Budapešť, Wikimedia commons (public domain)