(ČZ 12/2026) Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betánie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
... Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
Tento příběh z evangelia, který jsme právě slyšeli, není jen nějaké podobenství nebo nějaký příběh, který Ježíš vyprávěl svým posluchačům. Je to příběh přímo z Ježíšova života. Zemřel jeho přítel Lazar. Ani Ježíšův přítel, ani ten, kterého Ježíš osobně znal, se této skutečnosti nemohl vyhnout. Stejně tak jako se této smutné skutečnosti nevyhne nikdo z nás, a každý z nás je proti ní bezmocný. Podobně jako jsme bezmocní vůči hříchům, které jsme udělali a které nemůžeme už nijak změnit ani odčinit. My jsme sice bezmocní, ale Bůh bezmocný není. Bůh v Ježíši Kristu nám ukázal, že není bezmocný ani tváří v tvář smrti, ani tváří v tvář hříchu.
Lazar ležel již několik dní v hrobě, a přesto byl Ježíšem přiveden k životu. I my jsme zapleteni do svých hříchů, do svých špatných skutků a jsme odsouzeni k smrti a přesto doufáme, že nám budou hříchy odpuštěny a my budeme vzkříšeni k věčnému životu. To dokáže jedině Bůh. Je to stejný zázrak jako vzkříšení člověka mrtvého už tři dny. Protože Bůh je sám zdrojem života, protože Bůh chce život a ne smrt člověka. Může z našich životů odstranit příčinu věčné smrti a tou je hřích. A tak nám může dát vzkříšení, které není jen návratem do tohoto života, ale může nás vzkřísit i pro věčnost.
Pokud jsme zažili skutečné odpuštění hříchů, potom jsme zažili podobný zázrak jako vzkříšení Lazara. Ten se vrátil zase do tohoto života, do smrtelného života. A odpuštění hříchů nám otevírá život věčný, život v Boží blízkosti.
Ježíš nedělal své zázraky a znamení proto, aby se diváci a posluchači divili a žasli, ale proto, aby uvěřili jeho slovům. Chtěl, aby uvěřili tomu, co říkal o svém Otci. Protože víra v Ježíšovo slovo vede k životu. Nejen k plnohodnotnému životu zde na zemi, ale k věčnému životu v Bohu. A tato víra by neměla stát jenom na tom, že jsme viděli něco podivuhodného, ale na tom, co Ježíš říkal svým učedníkům a tím i nám. A jak jsme jeho slova dokázali včlenit do našeho života.
Pane, jsme chyceni v pasti hříchu a sami se z ní nedostaneme.
Prosíme tě, odpusť nám naše viny a pomoz nám,
abychom se opět dostali na cestu, která vede k tobě.
Amen.
Autor: Petra Šenková
Český zápas č. 12/2026 z 22. 3. 2026
Obrázek: James Tissot (1836–1902): Ježíš pláče (mezi 1886 a 1894), Brooklyn Museum, Wikimedia Commons (public domain).