(ČZ 40/2025) Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice...

řekli byste této moruši: ›Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‹, a ona by vás poslechla. Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ›Pojď si hned sednout ke stolu?‹ Neřekne mu spíše: ›Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!‹? Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ›Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.‹“

Jak to máte se svojí osobní vírou? Podařilo se vám přesadit moruši do moře, znáte někoho, kdo to umí, a máme to skutečně dělat? Modlíváte se slovy učedníků „Pane, dej nám více víry“? Co pro nás osobně znamená věřit? Spousta otázek a většina čtenářů našich více jak stoletých novin, kdyby neměla víru, tak po Českém zápasu asi vůbec nesáhne.

Víra sama o sobě je silou, která přemáhá svět (1. Janův 5,4). Je to přesně dar, který od Boha máme. Jenom jej rozvíjet. Je to Boží dar. Tedy nic, co bychom si mohli pořídit nebo zasloužit.

Jindy, zrovna dnes v evangeliu, slyšíme výzvu Pána Ježíše, abychom měli více víry. A na mnoha jiných místech vytýká Ježíš malověrnost a říká: „Důvěřuj, měj víru v Boha. Tvá víra tě uzdravila.“

Je víra Boží dar nebo výsledek lidského úsilí, hledání? Správnou odpověď znáte, je zapotřebí obojí. Je to životní síla, která nás nese ve vztahu s Bohem i přes všechny radosti, životní zkoušky a peripetie, než vstoupíme do věčného a plného Života s Bohem přímo u Něho.

Apoštol Pavel proto nazývá víru svěřeným pokladem, který máme opatrovat, plamenem Božího daru, který máme v sobě neustále oživovat.

Semeno víry do nás zasela Boží láska už při křtu. Bůh Stvořitel se k nám přiznává jako Otec. Známe to, když učíme děti v náboženství. Když dítě povyroste a pozná, že má nebeského Otce, kterému může důvěřovat, to je první radostné osobní uvěření.

Ale toto uvěření je záhy nabourané zjištěním, že někteří lidé nevěří! Maminka věří, tatínek nevěří, Sofinka věří, Tobiášek se mně kvůli víře směje… Kdo má pravdu? Celý život se člověk potýká s námitkami z venčí a s vlastním chvěním. Dokud se potýká, není to neštěstí, vede to k upevnění, k prohloubení, oživení víry. Neštěstím je, když se s námitkami proti víře potýkat přestaneme.

Také Bible nenechává nikoho na pochybách, že Boha nikdo nikdy neviděl a vidět nemůže. Boha nemůžeme poznat žádným ze smyslů, kterými pozorujeme jevy kolem sebe. K Bohu nás vede jen a jen víra.

Mnoho lidí ztratilo víru v Boha, protože dříve ztratili víru v člověka. Naopak znám lidi, kteří našli cestu k Bohu, protože se setkali s člověkem, který jim dovedl Boha v lásce dobře představit.

Proto se nebojte občasných krizí ve víře. Nezavírejte před nimi oči, nebojte se jich. Myslím, že už jsme nejednu moruši do moře přesadili, když i skrze nás Bůh působil a člověk vedle nás prožil své životní obrácení k živému Bohu. Díky, když jsme mohli s někým prožít jeho obrácení. Dali jsme se Bohu k dispozici, aby skrze nás „přesadil moruši“, člověka, který by před lety o sobě vůbec neřekl, že bude věřit a chodit s Bohem ve svém životě. Bohu díky, že každý rok to několikrát prožijeme třeba s dospělými katechumeny při křtu.

Prosit je důležité, ale všímat si toho, co od Boha mám je stejně důležité.

Jak roste tvá životní a pracovní zkušenost, tak musí spolu růst tvá víra.

Víra se zdá mnohdy tak maličká, ale i moruše je na začátku malým zrníčkem. Víra je naší odpovědí na Boží oslovení a ve vztahu k druhým lidem nikdy jejich víru nezpůsobíme my, ale tento dar jim s vytrvalostí vyprošujeme. Ať se na nás na každém naplní „Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit“. PAX

Pane, věříme, že spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

Přistupujeme proto směle k tvému trůnu milosti, ať dojdeme milosrdenství a pomoci v pravý čas.

Amen.

Autor: Martin Kopecký
Český zápas č. 40/2025 z 5.10. 2025

Obrázek: Vincent van Gogh (1853–1890): Morušovník (1889), Norton Simon Museum, Wikimedia Commons (public domain).