(ČZ 32/2025) Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! ...
Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ›Přijde déšť‹ – bývá tak; a vane-li jižní vítr, říkáte: ›Bude vedro‹– a bývá. Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?“
Když si přečteme dnešní evangelijní text, asi málokdo z nás si řekne: Jo, tohle je moje oblíbená část Lukáše! A není divu. Výroky o ohni, který si Ježíš přeje vrhnout na zem, o křtu, kterým musí projít, jsou vskutku dost temné a není nám z nich jasné, zda mluví o nadcházejícím soudu nebo o Letnicích. Co ale jasné je, je naléhavost, která z celého textu trčí jako stožár uprostřed planiny.
Z historie víme, že Ježíšovo učení skutečně nepřineslo jen pokoj. Rozdělení najdeme všude napříč dějinami křesťanství. Od samého počátku až po dnešek. Ono rozdělení vzniká odlišným přístupem k Ježíšově zvěsti, rozdílnými rozhodnutími, která naši předkové učinili. Napadání pohanů, křížové výpravy, husitské války, odmítání vědy a pokroku, atd., to vše najdeme v minulosti křesťanství. Rozdělení na západní a východní církev, reformace, modernismus, můžeme vyjmenovat všechny křesťanské denominace a téměř vždy zjistíme, že vznikly na základě rozdělení. Otec proti synu, syn proti otci, matka proti dceři; pokud si členy této rodiny představíme právě jako jednotlivé církve, pochopíme i Ježíšovu bolest a snad i frustraci.
Křesťanské církve jsou i dnes v roce 2025 rozděleny. Díky dlouholetému ekumenickému snažení už naštěstí můžeme říci, že ne nesmiřitelně. Ještě však před sebou máme dlouhou cestu. Všichni víme, z vlastní zkušenosti, že je vždy jednodušší hledat to, co nás rozděluje. Ať už na poli církve, tak na poli mezilidských vztahů. Lišíme se v pojetí liturgie, večeře Páně, zdobíme jinak své kostely, nevnímáme vždy stejně ani povolání k duchovenské službě. Odlišuje nás pohlaví, barva pleti, společenský status, orientace, dokonce i barvu očí máme každý jinou. Ano, rozdíly a neshody je snadné najít, vlastně se ani nemusíme snažit. Ale hledat to, co máme společné, to je vždycky náročnější. Hledat cesty ke smíření starých sporů, nevyčítat si to, co bylo před staletími… téměř nemožné. A přeci jsme jako křesťanstvo ušli obrovský kus cesty.
Ježíš nás napomíná, abychom ještě před soudem urovnali své spory. Dřív než bude pozdě.
Stejně jako víme, že když se nebe zatáhne a přiženou se mraky, tak přijde déšť. Se stejnou jistotou víme, že přijde soud. A jsme vyzváni, abychom dávno před tím, než onen den nastane, urovnali své rozpory. Každou neděli jsme liturgií vyzýváni, abychom se smířili s našimi bližními. Není na co čekat. V rodině, v církvi, ve světě. Rozdělení je to, co nás táhne dolů, to, co nás spaluje. Smíření a láska nás naopak vedou ke Kristu. Zároveň mohu s jistotou říci, že cesta smíření je cestou trnitější. Ale úzká cesta vede ke Kristu a ne každý ji nalézá.
Nemějme iluze, vždycky se budeme lišit. Vždy budeme trochu jiní než naši rodiče, prarodiče, než sestry a bratři, které potkáváme v církvi i ti, které známe mimo ni. I naše církev bude jiná než Římskokatolická, Starokatolická či Českobratrská evangelická. Ale to nevadí. Důležité je, že hledáme ty složitější cesty, nejen ty jednoduché rozdílnosti, abychom spolu mohli fungovat a společně dávat celému světu naději. Ukazovat cestu, která vede ke Kristu. A stejně je to i v naší církvi, která je pro nás jakousi rozšířenou rodinou. Mějme se rádi i přes naše rozdílnosti, jenom tak můžeme skutečně svědčit o evangeliu.
Milosrdný Bože, prosíme tě o sílu a vytrvalost, abychom stavěli mosty nad propastmi,
abychom bořili zdi nenávisti a nahrazovali je pochopením a láskou.
Pane, otvírej naše srdce, ať podobni tobě dokážeme milovat bez rozdílu.
Amen
Autor: Kateřina Merglová
Český zápas č. 33/2025 z 17.8. 2025
Obrázek: Stefan Lochner (cca 1400/1410–1451): Poslední soud (ca 1435), Wallrafovo-Richartzovo muzeum, Kolín nad Rýnem (Wikimedia Commons).