(ČZ 25/2025) Svatodušní čas v nás otevírá novou citlivost pro působení Ducha svatého...
Jsme znovu vedeni k tomu, abychom zahlédli milost, která přichází z Nebe – milost Boží přítomnosti zde na Zemi. A tou největší milostí, kterou člověk může zažít, je setkání s živým Kristem.
Dnešní evangelium nám ukazuje sílu tohoto setkání. Před námi stojí muž, který ztratil sám sebe. Je rozerván, po-sedlý, zahalen tmou. Neví, kým je. Spoután svými démony, žije na okraji – fyzicky i duchovně. Možná v něm zahlédneme i kus sebe. Kolik z nás nosí v sobě neklid, vnitřní boje, závislosti, pocity ztráty identity?
A pak – přichází Ježíš.
Setkání s Kristem je momentem pravdy. V přítomnosti Ježíše se věci lámou – iluze, temnoty, pouta. Muž z Gerasy se najednou dívá jinak. Sám na sebe, na svůj život, na Boha. V očích Ježíše nachází svou ztracenou tvář. Je znovu cele člověkem.
Co však je zarážející, to je reakce obyvatel města. Když uvidí, co se stalo, žádají Ježíše, aby odešel! Nejsou schopni přijmout, že Boží milost může narušit jejich zažité pořádky – dokonce i tehdy, když je jejich „pořádek“ vykoupen utrpením jednoho z nich! Kolikrát i my sami – někdy i podvědomě – odmítáme proměnu, protože se bojíme, co všechno by mohla změnit?
A Pán Ježíš skutečně odchází. Ale uzdraveného muže nebere s sebou. Naopak – posílá ho zpět. Do míst, kde byl dříve vysmívaný, odstrkovaný, opovrhovaný. Teď má svědčit. Jeho uzdravení je tak začátkem nové mise. Z muže, který byl „nikdo“, se stává zvěstovatel. Může mluvit o tom, co sám zakusil: o moci, která proměňuje.
Ale tato moc, tato milost je otevřena pro nás všechny! Pro všechny! Bez rozdílu.
V tom evangelním příběhu slyšíme i nádhernou ozvěnu slov apoštola Pavla: „V Kristu již není rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Ga 3,28) Boží milost nezná hranic. Není omezena původem, náboženskou zkušeností, pohlavím ani minulostí. Uzdravený pohan z Gerasy je toho jasným svědectvím. Milost, kterou Bůh dává, je určena všem – i těm, kteří se neptali, jak říká prorok Izajáš.
Ten dnešní příběh ale ilustruje i další věc: křesťan není jen ten, kdo byl uzdraven. Je to ten, kdo byl vyslán. Každý z nás je pozván stát se svědkem Boží dobroty v místě, kde žije. A právě náš proměněný život – někdy tichý, někdy křehký, ale opravdový – je tím nejvěrohodnějším svědectvím. Silnějším než všechna slova a argumentační konstrukty.
Jsme voláni, abychom budovali jednotu v Kristu, pře-konávali hranice, bourali zdi. Ne slovy, ale našimi životy. Církev není útočištěm pro dokonalé, ale společenstvím uzdravovaných, kteří nesou dál světlo, které dostali.
A tak se ukazuje, že závěr setkání s Kristem, s Božím Slovem, je spíše novým začátkem, vždyť i nad námi zní známé vyznání: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové.“ (2K 5,17)
Kristus nevzal uzdraveného s sebou – nechal ho, aby žil nový život tam, kde byl dříve ztracen.
I my jsme voláni k tomu, abychom opustili své vnitřní hroby a žili novým životem.
Ve šlépějích Krista. Ne někde v Izraeli, ale tady u nás, každý ve své náboženské obci.
A ne už pouze svými silami, ale v síle Krista, který v nás žije.
V tomto kontextu vnímejme setkání s živým Kristem jako „konec a smrt všeho minulého, a také úplně nový začátek všeho“, jak to vyjadřuje chasidská modlitba Mazkir, inspirovaná je právě Žalmem 90 a její text vyjadřuje naději, že nic, co je v Bohu, není ztraceno.
Náš starý život umírá a my se rodíme k novému životu v Kristu – tak jak to každou neděli (společně s apoštolem Pavlem) vyznáváme v Liturgii podle ThDr. Karla Farského: „Jsme živi, avšak již ne my, žije v nás Kristus. Amen.“
Modlitba Mazkir:
„Ach, Bože, čím je člověk, že naň myslíš, syn pozemšťana, že o něho dbáš?
Člověk dechu podobá se, dni jeho – jako stín pomíjející!
Počítati dny naše nás uč, abychom moudrého nabyli srdce! Neboť ve smrti člověk nic nebere s sebou, ani sláva jeho nenásleduje ho do hrobu. Vykoupí Hospodin duši svých služebníků
a nikdo není ztracen, kdo důvěřuje v něho. Amen.
Autor: Jiří Pleva
Český zápas č. 25/2025 z 22.6. 2025
Obrázek: Vyhnání démona v Gerase, mozaika (6. stol.), bazilika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna, Wikimedia Commons.