(ČZ 20/2025) Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Důvodem ke zpěvu této čtvrté neděle po Velikonocích, jak můžeme číst v Žalmu 98, jsou podivuhodné věci, které činí Hospodin, když před očima pronárodů zjevuje svoji spravedlnost. Ale Boží spravedlnost není spravedlnost lidská, je velkorysá a plná soucitu, slitovná a odpouštějící. A jako taková naplňuje srdce člověka vděčností. Vděčnost je zpěv lidského nitra.
Ale vraťme se k dnešnímu textu evangelia. Na začátku třinácté kapitoly se píše, že se Ježíš přepásal a umyl učedníkům nohy, a když skončil, zeptal se jich, zda chápou, co pro ně učinil. Toto má být pro vás příklad, abyste jednali stejně, abyste i vy myli jedni druhým nohy. A o pár veršů dál to zopakuje, ale už nemluví o mytí nohou, mluví o vzájemné lásce mezi nimi. Možná proto, aby i ta vzájemná láska měla vždy konkrétní podobu, aby to nebyly jen zbožné řeči, aby ji člověk pocítil na vlastní kůži, stejně jako tu Boží odpouštějící spravedlnost.
Bylo by pro mnohé asi obtížně přijatelné, kdyby se Ježíšovo nové přikázání týkalo namísto lásky mytí nohou, ale byla by to chudá a Ježíše nehodná láska, kdyby se při ní člověk neměl sklonit k druhému a pozvednout ho. Kdyby tato láska nedokázala vracet důstojnost a naději, kdyby jí scházel ručník a lavór s vodou.
A s Boží slávou to je podobné. Je na hony vzdálená té lidské, uhranuté výškou a září nebo spíše povýšeností a leskem. Ta Boží voní po blízkosti, vždyť se oslavuje v druhém. O čtyři kapitoly dále totiž říká Ježíš Otci: „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne slávou, kterou jsem měl u tebe, dřív než byl svět.“ Ježíš nepřišel, aby oslavil sebe, nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil, aby nám dal příklad, jak skrze druhé a s druhými slavit život. A dává se nám stále, když spolu s ním smíme slavit neděli co neděli eucharistii, že se rozhodl přebývat mezi námi. Amen.
Děkujeme ti, Pane,
že smíme slyšet o tvém milosrdenství a štědrosti, které zní celým tvým stvořením.
Že se smíme k tomuto zpěvu přidávat, tebou rozezpíváni,
a chválit tě, neboť ses oslavil i v naší křehkosti.
Amen
Autor: Jiří Plhák
Český zápas č. 20/2025 z 18.5. 2025
Obrázek: Dieric Bouts (cca 1420–1475): Poslední večeře - detail (mezi 1464 a 1468), Sint-Pieterskerk, Leuven, Wikimedia Commons (public domain).