(ČZ 12/2025) Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. ...
On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ›Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‹ On mu odpověděl:
›Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit‹.“
Letecká, železniční či jiná neštěstí, zákeřně naplánované vraždy, násilné činy, teroristické útoky fanatiků a psychicky narušených osob. V posledních třech letech válka na Ukrajině a od loňského října také v Izraeli. Boží trest nebo utrpení nevinných?
Že se zlo v nejrůznějších podobách nevyhýbá věřícím, není třeba připomínat. Občas bývají právě takové události důvodem k ironickým komentářům a také potvrzením Boží neexistence pro ty, kdo se chtějí nechat v tomto svém názoru utvrdit.
Úryvek evangelia, nad nímž se zamýšlíme, přináší právě tyto velmi vážné otázky: Proč se dějí zlé věci a proč trpí spravedliví a zbožní lidé? Poutníci směřující k Jeruzalému přicházejí s velmi zneklidňující zprávou o tom, co potkalo Galilejce zřejmě přímo v chrámu: Pilát je nechal zmasakrovat při náboženských obřadech. Šlo o vraždu, a navíc bylo znesvěceno svaté místo. Podle toho, co víme o Pilátovi, může být historicky jinak nedoložená událost pravděpodobná. Pilát byl znám bezohlednou krutostí.
Mezi židy se rozšířilo přesvědčení, že existuje spojitost mezi hříchem a trestem. Jak si ale poradit s tím, že se masakr odehrál v chrámu a jeho obětí byli zbožní poutníci?
Ježíš sice nepopírá, že zavraždění Galilejci byli hříšníci, ale rozhodně je nepokládá za větší provinilce, než byl kdokoliv jiný. Podobně vidí sutí zavalené nešťastníky u rybníka Siloe. Ani o této události z jiných zdrojů nemáme zprávy, ale není důvod pochybovat, že k podobnému neštěstí v Ježíšově čase mohlo dojít. Ostatně, jak jsme naznačili, je tomu tak stále. A jejich oběťmi jsou mnozí spravedliví a zbožní lidé.
Chtěli bychom vědět, proč se takové věci dějí, z jakého důvodu je Bůh dopouští, ale v evangeliu nenajdeme odpověď. Ježíš obrací pozornost svých posluchačů do budoucnosti: …Nebudete-li činit pokání, všichni stejně tak zahynete. Každý z nás je hříšník a zasloužíme si trest, ale existuje způsob, jak mu uniknout: Změnit své smýšlení, obrátit se.
Naléhavou výzvu Ježíš ještě podpoří podobenstvím o fíkovníku, který se už k ničemu nehodí. Nenesl ovoce, a tak se nabízela jediná možnost: zbavit se stromu zabírajícího místo jiným, plodným dřevinám. Zřejmě by majitel svou myšlenku proměnil ve skutek, nebýt přímluvy poctivého vinaře přicházejícího denně na pole, kde fíkovník rostl. Izrael dostává podobně jako fíkovník novou šanci k obrácení. Pokud ji nevyužije, žádnou další už nedostane.
Populární kněz a spisovatel Marek O. Vácha zmínil v jednom z mnoha rozhovorů, že si připravuje své přednášky a kázání tak, jako by to měla být jeho poslední příležitost něco sdělit svým posluchačům, takže dá do přípravy úplně všechno, co může. V čase postu se myšlenky na konečnost našich dnů stejně jako bilancování dobrého i zlého přímo nabízejí.
Dobrý Pane, děkujeme ti, že dosud trvá čas milosti.
Prosíme tě, abychom nepromarnili čas, který dostáváme.
Amen.
Autor: Helena Smolová
Český zápas č. 12/2025 z 23.3. 2025