(ČZ 28/2024) V příběhu, který předcházel popravě Jana Křtitele, je všechno, co má pořádná tragédie obsahovat...
Láska, nevěra, opojení mocí, výčitky svědomí, nepohodlná osoba, strach, intriky, vášeň, smyslná svůdnost, ješitnost a nakonec i smrt nevinného.
Postavu Heroda Antipy vnímáme v celém sledu událostí jednoznačně jako negativní. Přesto nelze, ostatně jako na vše v našem životě, na krále Heroda nahlížet výhradně černobílým pohledem. Herodes nepochybně přes všechny své slabosti a nedostatky měl svědomí. Snad proto Janu Křtiteli rád naslouchal. Z této Markovy jedné prosté zmínky můžeme jednoduše vyvodit dvě teze. Za prvé: Jan Křtitel zdaleka nebyl epizodní postavou, která se jen krátce mihla před Ježíšovým veřejným působením, jak se může zprvu na základě evangelií zdát. Jan byl uznáván širokým lidem jako muž svatý a spravedlivý. Měl zřejmě otevřené dveře na královský dvůr a snad i nezanedbatelný vliv na samotného Heroda. Jinak by nebyl trnem v oku Herodiadě, která si přechodem od manžela Filipa k jeho vlivnějšímu bratru polepšila. Za druhé: Herodes i přes svůj římský původ a rozmařilý život vnímal své morální nedostatky a aby si snad očistil své svědomí, vyhledával přítomnost spravedlivých autorit. To tak někdy mocní tohoto světa dělají, že si svou prokazovanou přízní dobrým lidem připadají méně špatní. Janův jasný tah na obrácení a pokání nacházel odezvu nejen u prostých lidí, ale i u vlivných kruhů. Dlužno dodat, že Jan o protekci u královského dvora neusiloval.
V celém tomto krátkém, ale úděsném dramatu, odehrávajícím se v přepychu palácové hostiny, jsme svědky těžké cesty Boží milosti k lidským srdcím, zatíženým vášněmi a strachem. Herodes se stává obětí své mužské ješitnosti, touhy po krásných ženách a zároveň mstivosti své (ne)manželky Herodiady, která k dosažení vlastních cílů využívá ženských zbraní, půvabů své dcery Salomé. Pro její matku je velmi těžké vzdát se pohodlného života na výsluní, třebaže byl dosažen pochybným způsobem. Jan ohrožoval Herodiadino vratké štěstí, neboť nazýval věci pravým jménem. A Herodes mu popřával sluchu. Zároveň však i přes svou politickou moc zůstává slabým člověkem. Slabým proto, že nedokázal opustit zlo, které přijal do svého života.
Když postarší muž vzplane vášněmi k mladé dívce, neštěstí je na světě. I vážení pánové se počnou chovat iracionálně a činí ve svém „haurovství“ rozhodnutí, kterých později litují. Odehrává se skrytý zápas uvnitř panovníkova svědomí. Herodes by opravdu raději dal mladé dívence polovinu svého královského jmění než hlavu Janovu. Jenže to nedokáže. Na jedné straně chápeme, že královské slovo platí za všech okolností. Herodes si chce zachovat úctu u všech pozvaných hostů. Jde mu o jeho osobní prestiž, záleží mu na tom, co si budou o něm druzí myslet. Na straně druhé by však král měl být zárukou práva a spravedlnosti. Nenechat se vmanévrovat do situace, v níž vítězí lidská malost, proradnost a intrikánství. Každé moudré rozhodnutí již ze své podstaty v sobě nese morální obsah, jinak by nebylo dobré. U královského nebo prezidentského rozhodování to platí dvojnásob. Zde Herodes selhává. Nepostaví se jasnému zlu, je svázán strachem z překročení vladařských konvencí. V tomto postoji je nám blízký. Janova ústa si Bůh propůjčil k tomu, aby nám sdělil pravdu o nás samotných, o naší slabosti a náklonnosti volit jednodušší řešení, která budou bolet spíše druhé. Herodes svůj stín nepřekročil, ačkoli mohl.
Jan nevystoupil na poušti, aby moralizoval, ale ukazoval ke Kristu jako nositeli uzdravení a Božího smíření. Když Jan o sobě říká, že jde před Pánem, aby mu připravil cestu, možná netušil, že je to cesta až do samého konce, do krajnosti, tedy cesta Kristova. Smrt je nevyhnutelným důsledkem nemoci – hříchu. Janova poprava z pouhého lidského rozmaru se zdá být opravdu zbytečná. Ukazuje totiž, jak lidské zlo destruuje život. Člověk pohrdá člověkem. V kontextu celých dějin spásy pak můžeme naopak vnímat, jak velikou cenu má člověk před Bohem. Jan Křtitel je součástí těchto dějin. Bůh platí za hříšného člověka nejen životem nepohodlného proroka Jana, ale i životem vlastního bezhříšného Syna.
Vyznáváme, že nám více záleží
na naší pověsti u lidí než u tebe.
V touze po obdivu a uznání nevidíme,
kolik zla tím způsobujeme nejbližším.
Ve vlastní zahleděnosti do sebe nevnímáme
svoji malost či směšnost.
Prosíme, ať nežijeme v iluzích sami o sobě.
Ať poznáváme nejen naši lidskou slabost,
ale především tvou otcovskou dobrotu.
Chválíme tě za našeho Pána Ježíše Krista, že nás selhá-
vající a klopýtající podpírá. Amen
Autor: Jaroslav Křivánek
Český zápas č. 28/2024 z 14. 7. 2024
Obrázek: Pieter de Grebber (cca 1600 – 1652/1653): Svatý Jan Křtitel káže před Herodem (17. století), Palais des Beaux-Arts de Lille (Wikimedia Commons).