Kazatelka Štěpánka Sedlecká se spolupodílí na duchovní, kulturní i organizační činnosti náboženské obce Příbram. Věří v dobro, které sídlí v každém z Božího stvoření, v lidech i zvířatech...
Působíte v náboženské obci naší církve v Příbrami jako kazatelka, dozvěděla jsem se, že máte vystudovány tři roky naší Husitské teologické fakulty UK. Předpokládám, že pokračujete ve studiu i nadále... jaké zaměření, resp. obor jste zvolila? Možná bych se nejdříve měla zeptat – jak jste vlastně dospěla k volbě této specifické životní cesty, věnuje se kněžské službě někdo z rodiny?
Máte pravdu, asi by bylo vhodné začít od začátku. Naše rodina se nikdy o křesťanskou víru nezajímala. Ba naopak, v momentě, kdy jsem projevila zájem o studium teologie, resp. o službu v naší církvi, se naše rodinné vztahy, které nikdy nebyly příliš ideální, ještě zhoršily. Jako bychom byli ilustrací pro verše z Lukášova evangelia 12,53, kde Ježíš hovoří o tom, že pro jeho jméno budou stát určití lidé proti sobě. Ale nic není konečné a já věřím v postupné uzdravování našich vztahů.
Studium teologie nejdříve na VOŠ HITS jsem započala rok po nástupu na mateřskou dovolenou, následující rok jsem k tomu přidala i studium na HTF UK, a to obor husitská teologie. Tato cesta jako by mi jednoznačně ukázala směr na životních křižovatkách a zcela mě pohltila. A pohlcuje mě a ukazuje směr neustále. Aktuálně studuji magisterský program téhož oboru. Věřím, že mi tento stupeň vzdělání nebude trvat tak dlouho jako ten bakalářský, jehož trvání se vyšplhalo až na dlouhých 5, resp. 6 let. V průběhu studia jako bych ztratila motivaci v jeho úspěšné splnění vč. biblických jazyků, které jsou jakousi zkouškou toho, zdali je student opravdu vytrvalý a oddaný studiu. Když jsem se delší dobu „nehýbala z místa“, studium jsem ukončila.
Po roce jsem si v nitru srovnala priority a uvědomila si, pro koho a pro co vlastně studuji. Od nového nástupu na bc. studium s tímto vědomím šlo vše téměř zcela samo. Děkuji Pánu Bohu, že mi daroval tento nový pohled, protože to nebylo spojeno pouze s prioritami studijními, ale celkovými. Proto jsem zde, v náboženské obci Příbram, a sloužím zde jako kazatelka Pánu a lidem.
Pracujete také v domě pro seniory, jak konkrétně?
V Domově seniorů na Březových Horách pracuji od října loňského roku na zkrácený úvazek tak, abych byla schopná sloužit zároveň v naší náboženské obci. Toto zaměstnání jsem hledala zprvu jako ekonomické vyrovnání příjmů v mé rodině. Ovšem záhy jsem zjistila, že to byl další dar z nebes. Pracuji na pozici aktivizační sociální pracovnice. Snažíme se klienty udržet formou zajímavých a zábavných metod v psychické i fyzické kondici tak, aby proces stárnutí byl co nejpomalejší. V praxi to znamená, že trénujeme krátkodobou i dlouhodobou paměť, prostřednictvím sportovních her i kreativních hodin jemnou i hrubou motoriku. Za klienty, kteří jsou již upoutáni na lůžko, chodíme individuálně a skrze rozhovor, zpěv, hudbu či modlitbu se je snažíme také aktivizovat a být s nimi i tehdy, když pociťují samotu.
Setkáváte se zde převážně s lidmi stále mladými duchem, jimž při jejich věku nechybí optimismus, či spíše s těmi, kteří stále jen na něco žehrají, jsou nešťastní a nespokojení?
Většinou mají pohled spíše optimistický a veselý. Pro mě s dosud nepochopitelnou duševní i duchovní silou čelí tomu, co stáří přináší. Toto období lidského života není snadné, člověk přestává být soběstačným, zdraví již neslouží jako dříve, přidružených chorob přibývá a mnohdy to potřebuje mnoho sil držet se něčeho, na co je možné ještě se ve stáří těšit. Obdivuji své bližní, kteří toto zvládají bez jediného povzdychnutí. Ale můj obdiv mají i ti, kteří si postesknou, zavzpomínají se smutným úsměvem či nemají v sobě zatím období stáří zpracované a přijaté. Mohou být tak na sebe či okolí naštvaní, že věci již nejsou takové, jaké bývaly dříve. Ale jak často říkám – a v tom nazírání spatřuji i výše zmíněný dar od Pána – tito lidé nejsou „oni“, tedy ti staří, nepotřební. Jsme to také my, protože plynutím času na jejich místech budeme také. Možnost vidět tuto fázi života je přínosné pro pochopení toho, jak čas rychle plyne, co je důležité v životě řešit a co ne, na co položit důraz a čeho si vážit, a co naopak bez výčitek vypustit. Velkou pomocí u části klientů, kteří jsou věřící, je spolehnutí se na Hospodina a na jeho vůli. V domově probíhají římskokatolické mše, ale individuálně tam konám také pobožnosti s členy naší církve. Nepřestanu děkovat Pánu Bohu za tuto příležitost...
Právě jsme oslavili svátky vylití svatého Ducha. Jaký z jeho darů vám podle vás či dle vašeho okolí nechybí a jaký byste „uvítala“ ve větší míře?
Když rozjímám nad jednotlivými dary Ducha svatého, jak nám je specifikuje Písmo, můj obdiv mají lidé obdaření moudrostí, s níž je spojený klid, vyrovnanost a oddanost Hospodinu. Nic z moudrosti si nelze přisvojit lidským činěním, a je mi také žinantní o ni prosit Pána. Vím, že každému je dáno podle Hospodinovy vůle, a proto přijímám dary Ducha svatého v té míře, která je mi dána. Naštěstí tyto dary nejsou měřitelné a konečné, vyvstávají podle potřeby užitečnosti pro Boží dílo, proto nemívám těžké sny o tom, čeho se mi nedostalo podle lidských představ. Kdybyste se dotazovali mého okolí, snad by mi přiřklo nejspíše dar rady. A to ve smyslu podpory a poskytnutí naděje druhým. Společenství lidí v jakémkoliv rozsahu vnímám jako živý koexistující organizmus, kde je i ten nejmenší důležitý. Dary Ducha svatého jsou rozličné, každému darované podle vůle Boží a také jedinečné. Proto je potřeba podporovat a tím spojovat jednoho člověka k druhému proto, abychom mohli spolupracovat ve společné jednotě na díle Páně.
Vaše rodina prý vlastnila vlajku, kterou byl přikrytý Jan Palach, je to pravda? A jak k ní vlastně přišla?
Ano, vlajka ČSR, kterou bylo přikryto již neživé tělo Jana Palacha, skutečně byla v majetku naší rodiny. Konkrétně se jedná o rodinu ze strany tatínka mé dcery. Jeho rodiče v daném období pracovali v Ústavu soudního lékařství ve Studničkově ulici v Praze. Tu noc, než bylo tělo Jana Palacha odvezeno, měla noční směnu jeho maminka Vlasta. Z úcty a hlubokého pocitu smutku nad touto událostí si vlajku potají schovala proto, aby zde zůstalo hmatatelné memento na tento sebevydávající se čin i pro další generace. Tato vlajka byla téměř padesát let ukrytá v naší rodině, než dozrál čas, a po dlouhém přemítání jsme ji věnovali přes bratra patriarchu Tomáše Buttu naší církvi. Stále vnímáme tento úkon jako přirozenou cestu tohoto předmětu i jako pokračování myšlenek, které vedly k její úschově. V aktuální době se vlajka nachází v muzeu Jana Palacha ve Všetatech. Je to symbolické umístění, neboť na této vlajce se nachází i segmenty biologických stop Jana Palacha, a tak často říkáváme, že alespoň takto se Jan vrátil domů...
S díky za rozhovor
Klára Matoušová
Český zápas č. 23/2023 z 4. 6. 2023