(ČZ 22/2025) Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří...
aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Mezinárodní den dětí, kdy vychází tento příspěvek, je slaven po celém světě, hlavním podnětem byla potřeba poukázat na práva dítěte. Na děti dopadaly útrapy první i druhé světové války (hlad, bezpřístřeší, bída, ztráta rodiny), po válkách byl obrovský počet sirotků a světem též otřásla likvidace dětí v českých Lidicích a ve Francii. Letos je to sto let, kdy se 1. června 1925 konala Světová konference pro blaho dětí, a i když na ní Mezinárodní den dětí vyhlášen nebyl, přesto je den dětí určen v den této konference a toto datum se v různých zemích po celém světě ujalo. Kéž se již všechny děti po celém světě mohou radostně smát a nikdo jim jejich právo na lásku nikdy neupírá.
Ježíš pozvedl oči k nebi. Pak hovořil k Otci svému i Otci našemu. Z celého srdce a s obrovskou upřímností a oddaností promluvil k tomu, pro kterého stojí za to dát život. Hovořil s naprostou odevzdaností jeho vůli, ale i s odhodlaností obětovat sám sebe za ty, pro které stojí za to stát se člověkem a též i zemřít – za děti Boha živého. Hovořil – s pohledem obráceným k nebi k tomu, který nás všechny převyšuje, jakoby kolem nic neexistovalo a přece bylo vše ve všem.
Neprosil za sebe, neprosil jen za ty učedníky, kteří mu byli nejblíže, ale za všechny jimi oslovené a další. Hovoří o Jednotě. Tento text máme vybraný na Den dětí a jsme slovy Písma, naším Pánem vtaženi do bezprostřední blízkosti, intimity tak niterného „posledního přání“. Jsme naším Pánem vtaženi do otcovské náruče společně se všemi dětmi Božími na celém světě. A Otec je spravedlivý, miluje své děti a chce nás sjednotit. Touha po jednotě a harmonii je o to naléhavější, oč víc se setkáváme s roztříštěností, nesvobodou a disharmonií. Až budeme své zraky upínat, tak jako náš Pán Ježíš Kristus, pouze na to jediné – na toho jediného – na Boha – k nebi, nenecháme se strhávat malichernostmi a zlem do propastí nelásky, budeme svět vnímat z jiné roviny, z nadhledu našeho Pána. Kéž jeho oči, srdce i vnímání jsou těmi našimi. Ať jsme jedno.
Vzpomínám si na moment, kdy jsme projížděli kolem křížku u cesty, kterého jsem si nikdy nevšimla. Ukázala jsem na něj, dvouapůlletá dcera se podívala a začala dvacet minut hovořit. Uvedla svůj monolog slovy: „Kdyby lidé chodili k tomu křížku, viděli by Ježíše, nemuseli by se ptát, zda Bůh existuje. Oni by to věděli...“ S otevřenou pusou jsme ji poslouchali, bylo toho mnoho, co jsme slyšeli. Pak jsem se usmála a ukázala jsem k nebi: „To jsou jiné vlny, to je Boží vedení.“
Kéž jsme jako děti, díváme se pozorně a s otevřeným srdcem na věci ve světě i mimo něj a necháme se Pánem vést. Z hlubokých chvilek, v upřímnosti a radosti stavíme chrám, ve kterém si nebudeme barvit svůj vnější oděv na bílo, červeno, fialovo, ale necháme na našem Pánu, až nám podle své vůle šat vybělí do nebeské záře, budeme-li toho hodni. Ne podle naší, ale podle jeho vůle. Svět je se vším tím hemžením na něm tak barevný a hodný lásky, protože tak, jak ho stvořil Bůh podle svých představ, je dokonalý a nádherný. Barvu našeho srdce a naší krve máme stejnou, podstata je od Boha. K Boží Slávě nechť z nás září Světlo vzkříšeného Syna i pro ostatní, aby zatoužili být součástí i vědomě. Exaudi Domine!
Pane, vyslyš naše prosby a obdař nás všechny Duchem Kristovým k Slávě tvé
a pro jednotu celého světa, všech tvých dětí, celého tvého stvoření.
Děkujeme ti za tvého Syna, našeho Pána a za vše, co jsi nám v něm dal.
Ať všichni poznají Boha Otce a Pána Ježíše Krista, v tom je věčný život.
Amen
Autor: Jana Šmardová Koulová
Český zápas č. 22/2025 z 1.6. 2025
Obrázek: Albrecht Dürer (1471–1528): Modlící se ruce (1508) – detail studie k Hellerovu oltáři, Wikimedia Commons (public domain), Albertina Vídeň .