(ČZ 16/2025) Svátosti křtu i přes hranice různých konfesí a denominací nás křesťany spojuje a sjednocuje.
Křest a katecheze
Nejstarším ucelenějším dochovaným svědectvím o křtu jako „svátosti vody“ je spis církevního otce Tertuliána z přelomu 2. a 3. století po Kristu. Křest má podle Tertuliána dvojí význam – odpuštění vin a zrození k novému životu. Křest se tak zakládá na velikonočních událostech. Ježíšova smrt přináší odpuštění vin a jeho vzkříšení nový život. Proto jsou Velikonoce „nejslavnějším dnem pro udělení křtu“. Křtu má však předcházet kázání a poučení a v případě nepřipravených má být křest oddálen. V křesťanské církvi se postupně rozvinula organizovaná výuka a výchova těch, kteří byli připravováni na křest, tzv. katechumenát. Doklady o obsahu a způsobu tohoto vyučování zanechali církevní otcové Cyril Jeruzalémský, Jan Zlatoústý, Ambrož Milánský, Augustin i další ve svých homiliích a katechezích. Katechumeni se účastnili první části mše se čtením z Písma a homilií, po které odcházeli. Zvlášť intenzívní příprava čekatelů na křest probíhala po dobu čtyřiceti dnů bezprostředně před Velikonocemi. Obsahem vyučování bylo zejména vyznání víry, životní pravidla křesťanů, smysl křtu i jednotlivých rituálních prvků a biblické události spásy. Bezprostředně po přijetí svátosti křtu, na které navázalo biřmování a eucharistie, byli nově pokřtění vyučováni a uváděni do smyslu těchto svátostí. Jedná se o tzv. mystagogickou katechezi. V ní dochází k propojení výkladu Písma a objasňování liturgie. Současně byly nově pokřtěným biskupy a kněžími vysvětlovány morální životní zásady, které plynou z přijetí svátostí.
Biblická čtení na Bílou sobotu a jejich katecheticko-liturgický charakter
Významnou část celé přípravy na křest tvořily biblické události dějin spásy a jejich výklad. Je to doloženo z katechezí církevních otců Ambrože Milánského nebo Augustina. Tento důraz na biblickou katechezi katechumenů je patrný i ze současného římského i ekumenického lekcionáře. Když se podíváme na texty starozákonních čtení pěti postních nedělí, tak jsou zde vybrány klíčové oddíly ze Starého zákona, jako je pád člověka, povolání Abrahama, putování pouští, král David, návrat z Babylónu i texty proroků. Tato řada starozákonních čtení postních nedělí vytváří „látku“ katechetického vyučování staré církve.
Příprava katechumenů vrcholila nočním bděním, kdy naslouchali čtení Písma a byli vyučováni. K tomuto nočnímu bdění byla určena čtení ze Starého zákona, jejichž počet se v různých tradicích lišil, od čtyř do dvanácti. V římském misálu z roku 1970 je sedm čtení ze Starého zákona (Gn 1, Gn 22, Ex 14, Iz 54, Iz 55, Bar 3.15, Ezd 36). Čtení je provázeno zpěvem žalmu a modlitbou. Ke starozákonním čtením je přiřazeno dvojí novozákonní čtení, jednak z listu Římanům ze 6. kapitoly a evangelní perikopa o vzkříšení Ježíše Krista. Shodný počet čtení nacházíme v ekumenickém lekcionáři. V současné Bohoslužebné knize naší církve máme dvě čtení ze Starého zákona (Gn 1,1-22; Ex 14) a dvě čtení z Nového zákona (Ř 6,3-11 a evangelní perikopa o vzkříšení). Přechod přes moře je předobrazem velikonočního tajemství a křtu. Biblické texty starozákonní a novozákonní se zvěstně propojují a tvoří široký oblouk od stvoření přes exodus ke vzkříšení Ježíše Krista.
Připomínka křtu a její varianty
Obřad připomínky svátosti křtu má v Církvi československé husitské dvě liturgické podoby či varianty. První se nachází v Agendě ve 3. části a druhá v Bohoslužebné knize CČSH (I.-III. díl) v rámci velikonočních obřadů, konkrétně vigilie na Bílou sobotu. S další „třetí“ variantou se můžeme setkat v rámci ekumenických shromáždění, kdy je obřad tvořen pro konkrétní situaci.
Název obřadu „Připomínka křtu“ v Agendě, tak i „Obnova křestních slibů“ v Bohoslužebné knize odkazují ke křtu jako jedinečné neopakovatelné svátosti. Proto se neužívá výraz „obnova křtu“, ale jedná se o „připomínku“. Obřad v Agendě je ve spojení s bohoslužbou slova o Velikonocích, ale současně je možné jej konat také v jiném čase liturgického roku. Obřad v Bohoslužebné knize je přímou součástí velikonoční liturgie na Bílou sobotu. Součástí tohoto obřadu je kající modlitba, obnova slibu, odřeknutí se Zlého a vyznání víry – Velké krédo CČSH nebo Apoštolské krédo a případně i Nicejsko-cařihradské krédo.
V Agendě se nachází text modlitby nad vodou či křtitelnicí, ale není uváděno žádné další symbolické jednání s vodou. Modlitba je obdobná jako při svátosti křtu dospívajícího či dospělého s tím rozdílem, že je zde vyslovena prosba, aby Bůh požehnal připomínku křtu, nikoli křestní jednání. V Bohoslužebné knize je modlitba nad vodou obsažnější s uvedením událostí spásy od stvoření světa po Kristovo vzkříšení. Duchovní označuje věřícího či věřící, kteří si připomínají svůj křest, vodou na čele znamením kříže. V Agendě po modlitbě nad vodou následuje zapalování svíce za zpěvu hymnu „Probuď se, kdo spíš“. V obřadu podle Bohoslužebné knihy není svíce a s ní spojená symbolika světla na tomto místě, neboť velikonoční svíci je již věnována samostatná část v dřívější části velikonoční vigilie. Různost nacházíme v podobě závěrečného požehnání, kdy podle Agendy duchovní žehná pokřtěným vztaženými či rozepjatými pažemi, zatímco podle Bohoslužebné knihy se toto žehnání děje vzkládáním rukou.
Obřad připomínání svátosti křtu v rámci ekumeny zdůrazňuje, že i přes hranice různých konfesí a denominací nás křesťany tato svátost spojuje a sjednocuje. „Jeden křest“ je doložen v listě Efezským (Ef 4,5), ale i v Nicejsko-cařihradském krédu, kde je vyznáván „jeden křest na odpuštění hříchů“. Důraz v českém ekumenickém prostředí je v tomto obřadu položen na symboliku světla – svíci, zatímco voda je v obřadu zcela vynechávána. Východiskem tohoto ekumenického obřadu z evangelického prostředí byl návrh prof. Pavla Filipiho.
Obřad připomínání křtu se sice nemá blížit vlastnímu vysluhování této svátosti, neboť je tato svátost jedinečná a neopakovatelná. Svátost křtu, ale i její vděčné připomínání, odkazuje na velikonoční tajemství a úzce s ním souvisí. „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých“ (Ko 2,12; srov. Ř 6,3-4).
Tomáš Butta
Český zápas č. 16/2025 z 20.4. 2025