(ČZ 40/2024) O Janu Žižkovi jako vojevůdci bylo napsáno a řečeno mnohé, ale jaký to byl vlastně člověk? Podle čeho ho můžeme a máme soudit? Podle kronik napsaných jeho nepřáteli? Podle textů osob, které na místě popisovaných událostí vůbec nebyly? Podle dopisů, které zpravidla jako (podle tehdejších měřítek) starý muž diktoval svému písaři? Existují střípky, nad kterými bychom se měli zamyslet.
V souvislosti s nálezem a výzkumem tzv. čáslavské kalvy se předpokládá, že v době mezi 10. a 12. rokem života přišel Jan Žižka o levé oko, následkem toho mu poklesla část obličeje a „orlí“ nos se mu vytočil doleva. Dále se předpokládá, že měl zrzavé vlasy. S tím vším dohromady by mělo být spojeno trauma, zejména v období puberty, ale i po něm. Měly by s tím být spojeny komplexy, vyhledávání samoty, nebo naopak agresivita vůči okolí, které „mělo štěstí“ a které „vypadá normálně“. A to i ve světě, ve kterém neexistují zrcadla a část lidí má nějaké zdravotní postižení, způsobené např. úrazem při práci v lese či v dílně.
V roce 1378, v cca 18 letech, byl Jan Žižka svědkem při zapsání věna manželky Mikuláše Plachty, ručitelem za dluh Jaroslava z Kropné a svědkem při prodeji zboží Matěje z Holkova. Vzali by si všichni tito lidé, kteří nepochybně měli na výběr z vícero možností, na pomoc zakomplexovaného nebo agresivního mladíka? Přijala by ho jako svědka nebo ručitele druhá strana? Nebo měl naopak dotyčný, i přes svůj vzhled a věk, pověst spolehlivého člověka, který dodrží slovo?
V roce 1409 napsal český král Václav IV. dva dopisy purkmistrovi a konšelům města (České) Budějovice. V prvním, z 25. dubna 1409, jim udělil svolení smířit se s Janem Žižkou a ve druhém, z 27. července 1409, jim oznámil, že: „…přijal na milosti Jana řečeného Žižku, svého milého věrného, odpouštěje jemu milostivě všechny výtržnosti učiněné proti němu a proti koruně království Českého.“ V předchozích letech měl Jan Žižka působit v zbojnické rotě vedené Matějem Vůdcem a v tovaryšstvu Jana Sokola. Obě skupiny útočily na majetky a osoby, a to zejména na objednávku šlechty. Pozdější slavný vojevůdce se však ani v jedné nestal vůdčí osobností, a to přesto, že byl již poměrně vysokého věku (přes 40 let). Možná i proto vyhlásil v roce 1408 nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a (Českým) Budějovicím tzv. sám za sebe.
Budoucí husitský hejtman měl tedy hned tři aktivity, díky kterým si „koledoval“ o velmi přísný trest, včetně popravy, současně nebyl nijak významný a výrazný (nebyl vůdcem ani objednatelem akcí) a navíc byl „nesympatického“ vzhledu. Přesto český král napsal dva dopisy, kterými se snažil dosáhnout toho, aby nebyl přísně potrestán. Navíc za situace, kdy někteří z jeho tehdejších spolubojovníků toho zřejmě měli na svědomí méně než on, a omilostněni nebyli. Jan Žižka určitě neměl takový majetek, aby se mohl revanšovat českému králi, a těžko uvěřit, že by o Václavovi IV. věděl něco, co by neměli budějovičtí slyšet, pokud by ho vyslýchali na mučidlech. V takovém případě by naopak v zájmu krále bylo jeho umlčení. Jaké důvody zbývají? Povahové vlastnosti a činy, díky kterým osobně pomohl přímo králi nebo jeho rodině?
V roce 1423 byl (předpoklad) v Hradci Králové přijat dokument všeobecně známý jako Žižkův vojenský řád, byť jde ve skutečnosti o ustavující listinu jeho východočeského svazu, která řeší i jiné věci. Husitský hejtman však byl zřejmě jejím iniciátorem. Mimo jiné se v ní dočteme:
– Zakazují se veškeré hádky, potyčky, sváry i nadávky.
– Když se stane, že by někdo někoho bil, zranil, zchromil či zabil, bude potrestán podle zákona Božího, takže mu bude ublíženo stejným způsobem.
– Trestat se budou také následující osoby, které mezi sebou nechceme: lháři, zloději, hráči v kostky, loupežníci a lapkové, opilci, drbny, nevěstky a cizoložníci, tedy vlastně všichni hříšníci.
Řád je nepochybně reakcí na to, co se dělo dříve. Kdyby k takovým činnostem a událostem v husitském vojsku nedocházelo, řádu by nebylo třeba. Proč byl iniciátorem takového dokumentu právě Jan Žižka, resp. on a lidé kolem něj? Těžko uvěřit, že v jiném vojsku, ať už kališnickém nebo katolickém, pod vedením jiného hejtmana, se podobné věci neděly. Pokud ano a problémy se řešily podle vojenských řádů z doby předhusitské, pak by slavnému vojevůdci stačilo jen takový dokument upravit, a ne vydávat vlastní.
Jan Žižka v průběhu husitské revoluce spal zpravidla pod stanem, jedl a pil to, co ostatní. Jediné, co fakticky získal, resp. si nechal postavit, byl hrad Kalich. S největší pravděpodobností na něm řada jeho bojovníků pracovala ráda zadarmo. Oproti tomu jiní vysoce postavení hejtmané zbohatli. Jedním z nejkřiklavějších příkladů je Diviš Bořek z Miletínka, původně Žižkův spolubojovník a poté protivník, který získal (včetně doby po Žižkově smrti) Kunětickou horu, Bohdaneč, Velim, Pardubice a 52 (!) vesnic. Úspěšnější a výraznější vojevůdce jeden hrad a méně výrazná osobnost obrovský majetek ... Co to svědčí o povahových vlastnostech obou mužů? O jejich morálce, charakteru a zbožnosti? Takto bychom mohli pokračovat dál. A jaký by byl závěr? Byl Jan Žižka spolehlivý, skromný, ale tvrdý a chybující člověk?
Miroslav Houška
Český zápas 40/2024 z 6. 10. 2024