(ČZ 32/2024) Pro Ježíšův život, pro Ježíšovu pouť jsou typické dva pohyby: nahoru a dolů, k Bohu a k lidem.
V jedné perikopě Lukášova evangelia (L 6,12-19) nalezneme tři prvky ukazující počátky křesťanského fenoménu poutnictví. Jednak je zde Ježíš jako poutník, pak Jeho učedníci a nakonec lid. A pak jsou zde dvě skutečnosti, které při pouti hrají zásadní úlohu: modlitba a Ježíšovo slovo, jímž se dotýká duší poutníků.
Vyvolení dvanácti učedníků, které nazval „apoštoly“ (to jest vlastně poutníky), proběhlo nahoře. Ježíš nejprve vyšel na jakousi horu (L 6,12), aby se modlil. Je sám a po modlitbě k sobě zavolal ty, o kterých rozhodnul, že se u Něj a od Něj budou učit. Ale učinil i další krok: rozhodnul o životním nasměrování těchto dvanácti mužů. Rozhodl za ně i o tom, že budou putovat tam, kam je pošle (L 6,13). Být apoštolem totiž znamená nechat se někam poslat a stát ve službách Toho, kdo je posílá. Apoštol je vlastně vzor pozdějšího poutníka.
S těmito muži nyní Ježíš sestupuje z hory dolů – bere je s sebou na svou pouť. Na hoře byl sám a mluvil k Bohu, dole je s lidmi a bude mluvit k nim. Pro Ježíšův život, pro Ježíšovu pouť jsou typické dva pohyby: nahoru a dolů, k Bohu a k lidem. Nejprve směřuje nahoru, ale tam nesetrvává, nýbrž volá k sobě „své učedníky“ a sestupuje k lidem. Svým způsobem nám v tom jde příkladem: máme-li být užiteční lidem, musíme nejprve slyšet Ježíšovo zavolání, vystoupit k Němu, tedy stejně jako Ježíš putovat, stoupat vzhůru a být s Bohem, setrvávat na modlitbách. Teprve pak můžeme jít k lidem.
V Christologickém hymnu (Fp 2,5-11) je to ovšem opačně, ale tam je řeč o Ježíšově způsobu (pouti) života: nejprve sestupuje shora (od Boha) dolů (k lidem) a pak je vystoupen zpět nahoru k Bohu. A každý z těchto pohybů realizuje někdo jiný: dolů se pohybuje (životem putuje) sám Ježíš a pohyb nahoru (pouť k Bohu) zajišťuje Bůh, který Ježíše vyvyšuje. Tyto pohyby, popisované v Christologickém hymnu, trasují podobu našeho následování Ježíše a my tomu přitakáváme právě křtem. V něm jsou oba tyto pohyby přítomny a my křtem dáváme najevo, že tak jsme ochotni podobně nechat pulzovat náš život. Christologický hymnus ve zkratce ukazuje podobu naší životní poutě.
Když Ježíš na své pouti z hory sestoupil od Boha k lidem, „zůstal stát“ a lidé sami k Němu přicházejí. Ježíš je nevyhledává, ani jim nenadbíhá, ale čeká na ně. Z Lukášova popisu (6,17-18) je zřetelné, že Ježíš lidi přitahuje. A strhává k sobě i nás. Nejprve na naši pouť životem, při které Jej následujeme, a pak také na všelijaké další poutě, kdy si na cestách své životní putování za Ježíšem uvědomujeme a připomínáme. My lidé za Ježíšem putujeme vždy sami, něco od něj očekáváme: slovo a čin.
Ježíšova slova mají velkou moc. Když Ježíš hovoří, Jeho slova s lidmi něco dělají, něco se s nimi děje. Slova nejsou oddělena od činů a lidé také neočekávají jenom slovo. Očekávají uzdravení. Ježíšova slova hojí.
Ježíšova slova tedy nejsou pouhé zvuky. Při Jeho mluvení probíhá léčba, Jeho řeč je terapie a z jejího silového pole není vyňat žádný člověk. Účinek Ježíšových slov pociťují všichni, kteří k Němu putují. V perikopě to jsou obyvatelé „z pobřeží tyrského a sidonského“ (L 6,17). Ježíš tedy zasahuje za hranice Božího lidu. Přitahuje k sobě a tedy k Bohu neizraelity a při tom s nimi něco dělá. V Ježíšově blízkosti se jim i nám mění život.
V naší perikopě se lidé Ježíšovy přítomnosti – blízkosti – takřka nemohou nabažit. Jsou tak dychtiví po Jeho uzdravující moci, že se ji jakoby pokoušejí až nahmatat a možná přímo zmocnit. Lukáš říká, že „každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc“ (L 6,19).
Toto všechno můžeme zakoušet při různých poutích, které během svého života uskutečňujeme, ale zejména při naší vrcholné pouti, kterou je náš život. Putující Ježíš nás na tuto pouť strhává a my Jej tak následujeme. A když za Ním putujeme, když se Mu přibližujeme, tak se nám ulevuje. Už samotná pouť za Ježíšem a s Ježíšem má totiž terapeutický účinek. Ale nemůžeme říci, že pouť léčí. Léčivé schopnosti má jen Ježíš. Ty se však mohou při našem putování za Ním projevit.
Jiří Beneš
Český zápas 32/2024 z 11. 8. 2024
