(ČZ 29/2024) Duch svatý je ve Skutcích apoštolských popsán jako prudký vichr s hukotem. A že tedy velmi zatřásl tenkrát v Jeruzalémě se všemi přítomnými. Díky tomu tady dnes jsme my křesťané.
Před třemi léty jsem jela vídeňským rychlíkem z Ostravy do Znojma za rodinou. A jako vždycky jsem se mezi Hodonínem a Břeclaví kochala všemi těmi půvabnými vesničkami. Vždyť přece „Morava je ta krásná zem osázená vinohradem...“ Ty domky, kostelíky, ornamenty, zahrádky, vinohrady, Moravský Písek, Hrušky... Ledva jsem dojela do Znojma, esemeska od mých farníků se ptala: Jste v pořádku? Podívejte se na televizi. - No, však jste to taky tenkrát viděli. Domky sesypané jako hromádka karet, protože tornádo z té krásy udělalo rozsypanou krabičku sirek. No ano. Domky se opraví či postaví znovu. Ale ty smetené vinice, krevní oběh toho kraje, to potrvá, než přinesou novou révu! A té práce a smutku! Ale taky modliteb!
Teď jsem tudy jela zase. I vy jste mohli v televizi vidět tu obnovenou krásu, vzešlou z dřiny místních lidí. Staré domky, co přežily, jsou opravené, další znovu postavené, kostelní věže jako nové a vinice? - no příroda je přece mocná čarodějka. A tak jsem se zase kochala v jídelním voze u sklenky šedé rulandy od Michlovského a vtom mě trklo: Duch svatý jako prudký vichr, to je takový „mistrál“. Dobrý. Tenkrát to v Jeruzalémě stačilo. Ale dnes – duchovního tornáda jesti zapotřebí. Aby prohučelo skrze naše srdce a ducha. Aby zatřáslo našimi navyklými povrchními kosmetickými „změnami“, zacloumalo často upřímnými zbožnými modlitbami, leč taky často vnitřně neprožitými. Žádná sněmovní usnesení, že chceme, aby... ale šoková terapie, jaká zalomcovala Saulem u Damašku. Ne změna. Proměna! Víme, až moc dobře, že to bude dřina.
A tak tě, Bože, prosím, ať se všechna tornáda světa vyhnou lidským příbytkům a vyřádí se skrze Ducha svatého v útrobách našich srdcí a duší. Víš dobře, jak je nám takového tornáda v bezbarvém a skomírajícím křesťanstvu dneska zapotřebí.
Jana Šilerová
Český zápas 29/2024 z 21. 7. 2024
