Píseň „Ktož jsú boží bojovníci“, tzv. „husitský chorál“, máme spojenou s vojenským prostředím. Tato píseň se nachází v Jistebnickém kancionálu – významné hudební památce z počátečního období husitství. Ve zkrácené textové verzi se píseň stala i součástí zpěvníků církví hlásících se k reformaci a její melodie inspirovala významné české hudební skladatele.
Dobový středověký kontext písně
Jedná se o píseň s bojovými motivy a má na pozadí svého vzniku tento kontext středověkých bitev s ideou rytířů a bojovníků bojujících za spravedlivou věc. Je to zřejmé zvláště z její rozšířené textové verze, kdy se ve slokách uvádějí jednotliví vojáci ozbrojení kopím a dalšími zbraněmi, kterými bylo charakteristické husitské vojsko.
Tato píseň byla nazývána „písní Žižkovou“. Neznamená to však, že by Jan Žižka byl jejím autorem. Autor je neznámý, anebo se za něj považuje táborský kněz Jan Čapek podle zpětného akrostichu v písmenech prvních šesti veršů rozpoznaného badatelem Jaroslavem Boubínem. Text písně však vystihuje ducha Žižkova vojska a jeho principy, jak píše historik Petr Čornej ve své knize věnované tomuto husitskému vojevůdci. Patrně se tato píseň zpívala těsně před bitvou. Rozšířená verze obsahuje konkrétní pokyny, jak si mají počínat jednotliví bojovníci. Je vlastně souhrnem vojenského Žižkova řádu v písňové verzi.
Píseň „Kdož jste boží bojovníci" v církevních zpěvnících
V Jistebnickém kancionálu jsou však bojové či válečné písně zastoupeny jen v menšině. V tomto jedinečném hudebním prameni husitské reformace se v mnohem větší míře jedná o písně náboženské a zpěvy liturgické, které se zpívaly při bohoslužbě v kostele. Ale i tato bojová či válečná píseň obsahuje zřetelné nábožensko-etické a biblické motivy. V textu se vyskytují slova a náboženská témata, jako je „Boží zákon“, modlitba, naděje v Bohu, Kristus v srdci, pravda, oběť pro druhé z lásky, věčný život. Je to píseň posilující odvahu a víru v konečné vítězství i proti mnohem silnějším a mocnějším nepřátelům (srov. Dt 20,1-4; 1 Mak 4,8).
Tuto píseň ve zkrácené textové verzi najdeme ve Zpěvníku dr. Karla Farského z roku 1922 i v našem současném husitském Zpěvníku (č. 123). Nalezneme ji zařazenou i v pravoslavném Gorazdově Lidovém sborníku modliteb a bohoslužebných zpěvů (vyd. 1950, s. 315). Vyskytuje se také v evangelických zpěvnících – luterském Tranovského kancionálu, vyd. v Liptovském Mikuláši v roce 1971 (č. 48), ve starších i v novém Evangelickém zpěvníku Českobratrské církve evangelické vydaném v Praze v roce 2021 (č. 737) a v Bratrském zpěvníku Jednoty bratrské vydaném v roce 1954 (č. 380).
Husitský chorál jako zdroj inspirace hudebních děl
Zřejmě tím, kdo prvně užil v české hudbě husitský chorál, byl Karel Šebor (1843-1903) v opeře Nevěsta husitská z roku 1868. Hudební skladatel Bedřich Smetana (1824-1884) nechal zaznít husitskému chorálu v závěru opery Libuše v roce 1872 a zejména se s instrumentální mohutností rozeznívá v jeho symfonické básni Tábor a Blaník z cyklu Má vlast, které vznikaly v letech 1878-1879. Antonín Dvořák (1841-1904) je autorem dramatické předehry Husitská z roku 1883, kdy je kombinován husitský chorál s hymnem „Svatý Václave“. Toto spojení mu bylo i vytýkáno, avšak neprávem, neboť husité také zpívali tuto starobylou svatováclavskou píseň, původně z 12. století, a v husitské době byly doplněny i některé její sloky.
Ve 20. století oslovil husitský chorál skladatele Josefa Suka (1874-1935), který jej užil v tvorbě symfonické básně Praga z roku 1904. I dílo Leoše Janáčka (1854-1928) je inspirováno tímto chorálem v opeře Výlety páně Broučkovy, jejíž poslední verze je z roku 1926 a která byla složena podle knihy Svatopluka Čecha. Husitský chorál zní ve skladbě Miloslava Kabeláče (1908-1979) s názvem Neustupujte! Skladba vznikala v roce 1938, ale mohla zaznít veřejně v premiéře až v roce 1945 u příležitosti znovuzvolení Dr. Edvarda Beneše prezidentem Československé republiky.
V roce 1968 americký skladatel českého původu Karel Husa (1921-2016) vytvořil orchestrální cyklus Hudba pro Prahu 1968. Autor studie o husitském chorálu v 19. a 20. století Jiří Bezděk upozorňuje, že je náhodné, avšak pozoruhodné, že mezi prvním užitím husitského chorálu v roce 1868 a posledním jeho závažným hudebním užitím v roce 1968 bylo právě sto let. Můžeme také připomenout, že v pohnutých srpnových dnech roku 1968 při okupaci naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy byl jako znělka při vysílání Československého rozhlasu zvolen úryvek z husitského chorálu ze skladby Bedřicha Smetany. Tento chorál je spojen s husitskou dobou středověku, ale i s těžkými zkouškami našeho národa v novodobé historii v roce 1939 a 1968, kdy se stával zdrojem posily a naděje.
Husitský chorál dnes slyšíme při vojenských akcích, při slavnostech a pietních shromážděních. Je spojen se zápasy našich předků v dějinách a vyjadřuje touhu a odhodlání stát za spravedlivou věcí a bránit hodnoty, které jsou důležité pro důstojný lidský život v každé době.