Koncem října (24.-25. 10.) se v Berlíně pod patronací německého ministerstva zahraničí sešli představitelé afrických a evropských církví k jednání o důsledcích kolonizace a budoucnosti ekumenických vztahů.
Jednání představovalo takzvaný kulatý stůl různorodých států především Afriky a Evropy ale i dvou zemí Severní Ameriky - Belgie, Botswana, Kanada, Kamerun, Etiopie, Francie, Německo, Haiti, Keňa, Nigérie, Norsko, Jižní Afrika, Švédsko, Švýcarsko, Tanzanie, Togo, Spojené království, Zambie a Zimbabwe.
Účastníci se vzpomínkami přenesli do minulé doby a připomenuli si, jak se jejich životy propojily bolestnými zážitky, vykořisťováním, rasismem v rámci koloniálních a imperiálních aktivit Evropy, na kterých se také podílela většina misionářů, kteří se tím stali spoluviníky.
Mimo bolestných vzpomínek zazněla směrem k misionářům také chvála, když účastníci uznali některé pozitivní a trvalé dopady misionářských iniciativ. Afričané uznali roli, kterou sehrály misijní školy, nemocnice a rovněž Bible v probuzení Afriky proti hrůzám zotročení a kolonizace. Misionářská aktivita ve školách měla podílel na zvýšeném počtu Afričanů, kteří se zapojili do protikolonizačních osvobozovacích bojů. Misionáři v Africe fungovali jako most v rámci koloniální infrastruktury, kdy připravily cestu k šíření křesťanství v Africe a v negativním případě otevírali cestu k další kolonizaci.
Na jednání také zaznělo, že kolonizace narušila tradiční životní styl, když zaváděla metody a koncepty, které původní obyvatelé neznali. Koloniální ekonomické systémy donutily domorodé obyvatele hledat práci a pěstovat tržní plodiny, což narušilo tradiční ekonomiku a oslabilo zdejší tradiční systémy sociálního zabezpečení. Afričané byli nuceni se stát pouhými konzumenty znalostí, kultury, politických systémů a praktik. Ztratili své postavení rovnocenných tvůrců svých znalostí, kultury, ekonomických a politických systémů. Při této diskuzi jeden z afrických duchovních reverend Ruppert Hambira zdůraznil, že při pohledu na koloniální a misionářské aktivity v Africe je důležité nezaměřovat se pouze na „to, co kolonialisté udělali, ale také na to, co zničili“.
Zaznělo, že kolonizace zůstává stále aktivní a přetrvává v životech Afričanů i dnes. Projevuje se prostřednictvím pokračujícího vlivu koloniálních systémů v Africe i světově globálně. Tyto systémy ovlivňují a nacházejí své vyjádření v konfliktech, ekonomice a rozvoji. Účastníci jednání se snažili definovat pojem dekolonizace a mínili tím skutečnost, že jde o mnohem více než jen diverzifikaci. Podle diskutujících se musí narušit rámec nadvlády, privilegování a ovládání druhého. Dekolonizace nemůže znamenat jen přizpůsobení a začlenění do neměnného rámce asymetrických vztahů. Závěrem zazněl hlas, že dekolonizace ale neznamená odmítnutí západních systémů. Jde o soustředění dalších globálních systémů do zdravého ekosystému ekumenických vztahů, které zahrnují rozmanitost.
Všichni se společně modlili, aby do evropské církve zavanul nový proud silnějších ekumenických vztahů s církví v Africe založených na zásadách evangelia o sesterství a bratrství, vztazích rovnosti a spravedlnosti.
Na snímku norská biskupka Helga Haugland Byfuglienová a duchovní keňské anglikánské církve Agnes Abuomová
Mirko Radušević
