(ČZ 30/2024) Nová kniha britského ekonoma Paula Seabrighta „The Divine Economy“ (Božská ekonomika) podává širší pohled na trendy v religiozitě a odhaluje složitější realitu, než která nám je v médiích nabízena.
Všeobecně panuje mínění, že náboženství je na ústupu. Vysvětlováno je tím, že jak lidé bohatli a byli vzdělanější, se náboženské myšlení vytratilo. Člověk se začal méně spoléhat na útěchu a význam, který mu víra poskytuje. Americký politolog Ronald Inglehart tvrdí, že náboženství je na globálním úpadku a stejně tak významná světová agentura zabývající se výzkumem veřejného mínění Pew uvádí, že podle jejich průzkumu z roku 2018 pouze jedenáct procent lidí v západoevropských zemích tvrdí, že náboženství je důležitou součástí jejich života.
Jiného názoru je Paul Seabright, který zastává názor, že „svět začíná být ovládán hrstkou náboženství v míře, kterou předtím nikdo nikdy nepozoroval.“ Podle něj expandujícími náboženstvími jsou islám a křesťanství, které se v současnosti mohou pochlubit až 2,6 miliardami stoupenců. Obě náboženství dosahují zajímavého nárůstu a nacházejí nové a oddané publikum v nejrychleji rostoucích populacích na světě, a to zejména v Africe. Seabright ve své knize uvádí, že v Číně je nyní pravděpodobně „přinejmenším tolik aktivních křesťanů a muslimů jako členů Komunistické strany Číny“. Dodává: „V Indii, nejrychleji rostoucí ekonomice v G-20, hraje náboženství stále důležitější roli ve veřejném životě.“ Paul Seabright se vrací myšlenkami k zakladateli moderním ekonomie Adamu Smithovi a zkoumá, jak tržní pobídky utvářejí charakter a obsah náboženských poselství. Pokud si nová náboženská hnutí chtějí získat přívržence, musí být dynamická, flexibilní a tolerantní k rozmanitosti. Smith, který psal v osmnáctém století, srovnával energické a často senzacechtivé metodistické kazatele s rezervovanějšími a intelektuálnějšími faráři anglikánské církve. Ti první potřebovali přilákat nové publikum, aby si vydělali na živobytí, a tak kázali rázněji. Ti druzí se těšili spolehlivým platům, politické záštitě a institucionálním privilegiím, a tak se necítili nuceni změnit své chování. Stejně jako firmy musí i náboženství podle Seabrighta soutěžit o spotřebitele. Někdy to znamená, že musí zdůraznit to, co je odlišuje; jindy to znamená zmírnit odpudivá teologická tvrzení, aby se dostala k širšímu publiku. Ale někdy o úspěchu nebo neúspěchu rozhodují hrubé materiální síly. Jak říká Seabright: „Bez ekonomických zdrojů za nimi budou ty nejkrásněji vytvořené zprávy mít problém získat sluch v kakofonii života.“
Paul Seabright se nepouští do toho, proč islám a křesťanství oslovily lidi způsobem, zatímco ostatní nikoli. Přesvědčivě však tvrdí, že tato náboženství jsou úspěšná a šíří se, protože poskytují „zboží“, které lidé potřebují a chtějí.
Paul Seabright je profesorem ekonomie na Toulouse School of Economics, členem All Souls College v Oxfordu a bývalým ředitelem interdisciplinárního institutu pro pokročilé studium v Toulouse. Je mimo jiné autorem knihy The Company of Strangers: A Natural History of Economic Life; How Evolution Shaped Social Trust feat (Princeton 2010).
Mirko Radušević
Český zápas 30/2024 z 28. 7. 2024
Překlad recenze knihy z webu Foreign Affairs čtěte ZDE
