Český zápas 26/2023 z 25. 6. 2023 - Letos 24. června 2023 jsme vzpomněli již čtyřicáté výročí úmrtí jedné z nejvýraznějších postav CČSH, profesora Zdeňka Trtíka (4. 8. 1914 Kyjov – 24. 6. 1983 Praha). Podoba církve, jak ji známe dnes, nese jeho silný otisk a dosud živý obraz.
Narodil se v Kyjově do bouřlivých časů, pár týdnů po začátku Velké války, v srpnu roku 1914. V rodném městě chodil na reálné gymnázium a po jeho absolutoriu v roce 1933 pokračoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, navštěvoval také přednášky na filozofické fakultě. Vedle studia prošel i Bohosloveckou kolejí CČS v Praze-Dejvicích.
Roku 1937 byl vysvěcen na kněze a byl ustanoven do duchovní správy v Praze na Malé Straně, kde v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle působil deset let. Kvůli okolnostem mladý akademik nestihl obhájit doktorát – v roce 1939 byly vysoké školy nacisty uzavřeny. Dokončil jej po osvobození v roce 1945 s disertací Křesťanské učení o vykoupení a pak před komunistickým převratem ještě zvládl studijní pobyt na prestižní cambridgeské univerzitě v Anglii.
Myšlenkově byl zpočátku ovlivněn kritickým realismem profesora Aloise Spisara (kde je ústředním tématem vztah vědy a víry) a metodou kriticko-historického způsobu interpretace biblických textů biblisty profesora Františka Kováře.
Po ukončení stáže v Cambridge v akademické dráze pokračoval: V roce 1947 habilitoval na Husově ETF v Praze pro systematickou teologii a o tři roky později byl jmenován profesorem teologie na nově zřízené Husově bohoslovecké fakultě pro Církev československou, kde působil až do svého penzionování roku 1979. Ve dvou kratších obdobích v padesátých a šedesátých letech zastával funkci děkana fakulty.
Zdeněk Trtík nebyl jen suchým akademikem, který vše čerpá z knih. Jako kněz působil v nemocnici a pastýřská služba jej niterně ovlivnila. Došel k přesvědčení, že podstata člověka se nedá poznat pomocí vědy, tedy vztahem subjekt–objekt, ale jen osobním vztahem já – ty.
Habilitační spis Vztah já – Ty a křesťanství navazuje na podněty kritického realismu jeho učitelů (studoval i Martina Bubera, Emila Brunnera či Karla Heima), uvádí je do souvislosti s existenciální filozofií, v té době zásadní. V roce 1950 se stal profesorem a vedoucím katedry systematické teologie na husitské fakultě. Nastoupil tak na místo Aloise Spisara, na kterého navazoval, ale kriticky – v obzoru českého myšlení totiž Trtík prezentoval náboženskofilozofický personalismus. Tímto jeho vlivem byla v Církvi československé překonána liberální teologie. Pod tlakem ateismu polemizoval úspěšně s myšlenkou náboženských socialistů, podle nichž měla poslání církve nahrazovat politická organizace.
Kromě teologické práce je stěžejní jeho dílo katechetické. Od roku 1953 koncipoval Základy víry Církve československé husitské, kde pojímá církev jako společenství, které je základním projevem Božího působení v dějinách spásy.
V systematické teologii se Trtík stal výraznou osobností přesahující rámec geografický i vlastní konfesní. Kritická analýza ho vedla k rozboru christologického a trojičního dogmatu, který sumarizoval ve formulaci, že rozdíl mezi námi a osobou Ježíše Krista není povahy metafyzické, nýbrž eschatologické. Za překážku šíření křesťanství v moderní společnosti pokládal takzvaný objektivní teismus, který fakticky jedná o Bohu jako o předmětu nebo myšlenkovém obsahu, a nikoliv jako o absolutní osobnosti.
Jako systematický teolog prosazoval v českém prostředí demytologizační metodu Rudolfa Bultmanna, a sice způsoby, jak evangelickou zvěst učinit platnou a přístupnou i moderním lidem.
Od počátku šedesátých let se účastnil dialogu křesťanů s marxisty, vedl veřejné dialogy s filozofem Milanem Machovcem. V době normalizace se Trtík obrací ke studiu křesťanské bohoslužby a zabývá se také filozofickým realismem a vírou Mistra Jana Husa. V závěrečném období svého života se vrátil k dílu Karla Farského, které stálo na počátku jeho myšlenkového vývoje.
Zanechal rozsáhlé dílo, desítky knih, studií, skript a teologických spisů – například Křesťanské učení o vykoupení, Duch Kristův a podstata křesťanství, Cesta k Bohu. Úvahy nad učením CČS, Vztah já – ty a křesťanství, Vyznání víry (s O. Rutrlem), Výklad Desatera, Vzhůru srdce (s O. Rutrlem), Hlavní systematicko-teologická témata Bible, Slovo víry, Život a víra ThDr. Karla Farského (s V. Kadeřávkem). K zásadní teologické tvorbě pro církev patří zmíněný katechismus Základy víry Církve československé husitské, široce diskutovaný a přijatý na sněmu 1971 jako oficiální nauková norma. Stejně tak je jeho stěžejním dílem revidovaný Zpěvník, poprvé vydaný v r. 1957, kde je připojena také Trtíkova úvodní stať Víra našich sborů.
Krom vlastního díla byl aktivním editorem a překladatelem z němčiny, přeložil například statě Viktora Frankla, Sadhu Sundara Singha a Ludwiga Feuerbacha. Byl i vedoucím redaktorem Náboženské revue (Theologické revue).
Po odchodu z husitské fakulty působil v duchovní správě, nejprve v Praze 2, Novém Městě v r. 1980, kde v blízkosti kostela sv. Václava Na Zderaze v Gorazdově ulici bydlel. Od roku 1981 byl duchovním v náboženské obci v Praze 7, Holešovicích.
V teologické činnosti pokračuje i Trtíkova vnučka Marie (*1983), která na HTF UK získala doktorát ze systematické teologie a nyní působí na úřadu Ústřední rady CČSH.
Tereza Zavadilová
(zpracováno z materiálů FF Masarykovy univerzity v Brně a Biografického slovníku osobností CČSH)