Byl krásný jarní den prosvícený sluncem a já seděla na Svaté Hoře u Příbrami. Pletla jsem věneček z pomněnek. Pamatuji si, že mi nebylo zrovna do zpěvu, ale i tak by mě nikdy nenapadlo, že si babička vybere pro svůj odchod zrovna dnešek.
Když mi táta zavolal tuhle smutnou zprávu, nebrečela jsem, jen jsem se ponořila do ještě větší melancholie a s věnečkem na hlavě opustila lavičku.
Vždyť ještě před necelým rokem o letních prázdninách jsme se tady společně procházely. Ano, vím, pro babičku to byl už trošku těžší výšlap, ale jinak si na zdraví nestěžovala. Vstoupila jsem do ambitů a bloumala okolo křížové cesty, která je tam spolu s obrazy svatých. „Ježíši, vždyť ty jsi zemřel i za mou babičku.“ Pokřižovala jsem se a bylo mi do breku. Smutek na mě postupně doléhal. Na Svaté Hoře jsem se už déle nezdržovala, šla jsem do města.
Rozhodla jsem se spontánně, zašla jsem na hřbitov a věneček položila k mladé lípě. Tady uctím její památku.
„Budeš mi chybět, babi…, byla jsem tvou první vnučkou. Vzpomínám, jak ses mi jako malé holce věnovala a četla mi pohádky. Když jsem pak byla starší a svěřovala se ti se svými prvními láskami, trpělivě jsi mne vyslechla. Jak často jsme spolu filosofovaly, nejen o smyslu života a ty jsi mi vyprávěla, jak jsi hledala ten svůj. Říkala jsi, že ses ke křesťanství dostala přes buddhismus… Víš, vždycky jsem tě tak obdivovala. Neměla jsi to v životě vždy lehké. Vyrůstala jsi za války a jeden z prvních Božích zázraků, vykonaných na tobě, bylo, když jsi jako malá holčička pozorovala s tatínkem letadla a najednou jsi potřebovala na záchod. Pár vteřin poté, co jste s dědečkem kvapně odešli, na místě, kde jste stáli, přistála bomba. Už tenkrát bylo jasné, že Bůh má pro tebe svůj plán.
Po maturitě jsi hned odešla pracovat do továrny Kablo Kladno. Protože tvůj tatínek byl farářem, měla jsi studium zakázané. Ty ses ale nedala a o pár let později jsi zkusila studovat dálkově chemii. Tvůj sen stát se učitelkou se nikdy neuskutečnil. Studiem při práci jsi ztratila spoustu času.
S hledáním toho pravého to také nebylo jednoduché. Dědu sis našla až v pětatřiceti. Vzpomínám, jak jsi mi řekla svou tehdejší modlitbu: „Bože, co já tady budu dalších třicet pět let dělat?“ Pár dní na to ti představili Zdeňka. Ty ses ho naučila, navzdory všem jeho libůstkám a zvláštnostem, milovat. Nakonec jste spolu vychovali dva syny. Skutečnost, že ses dočkala pěti vnoučat, jsi brala jako Boží milost. Vím, že ses za nás všechny pravidelně modlila. Svůj život jsi zakotvila v Bohu. Věřím, že jsi Jeho náruč našla i teď. Posílám ti vzdušný polibek a požehnání.“
Odcházím ze hřbitova, už je pozdě – stmívá se. Nebojím se. Bůh je se mnou a babička taky. Kdyby nebylo nebe hned vedle nás, jak by se potom vysvětlila všeobjímající blízká Ježíšova přítomnost? Všichni, kdo jste znali mou babičku, věnujte jí chviličku, modlitbu a požehnání, Bůh nás všechny vždy ochrání. Děkuji vám.
Miriam Chytilová
Český zápas č. 24/2023 z 11. 6. 2023
S babičkou Jarmilou Chytilovou (*4. 9. 1942, ✝23. 5 2023) jsem letos před Velikonocemi natočila video rozhovor. Máte-li chuť se na něj podívat, ve vyhledávači YouTube.com zadejte: Příběh babičky Jarmily nebo QR kód
