Uprostřed svatého velikonočního týdne jsme se ve Zlíně rozloučili s věrným bratrem Lubomírem Vafkem, který zemřel 31. března 2023 ve věku 89 let.
Po pohřbu nás vyhledala drobná starší dáma, která se představila jako sestřenice zesnulého. Bratru faráři Kovalčíkovi předala obálku s dopisem a krátce se vyznala ze svého vztahu k církvi. Působivost těch slov jsme docenili až poté, co jsme se začetli do řádků jejího psaní. Stojí v něm mimo jiné toto:
„Vážený pane faráři, jsem sestřenice dnes pohřbívaného Lubomíra Vafka. Od švagrové vím, že se později bude za něho sloužit mše. Prosím, vzpomeňte při ní na jeho rodinu Vafků. Byli to zakládající členové naší církve ve Vémyslicích za 1. republiky. Za války byli všichni členové popraveni za protifašistický odboj: dědeček a babička Vafkovi, František Vafek – otec Lubomíra, Cyril Vafek – můj otec, člen Obrany národa, Jana Vafková – moje matka, a další příbuzní. Zbyla po nich jména na památnících v obcích, kde žili. Neměli pohřeb, ani hrob. Prosím, pomodlete se za ně. Zbyla jen teta – Františkova žena, Lubomírova matka, a my 4 děti. Zachránila nám život, byla statečná a spravedlivá. Jí patří náš největší dík za záchranu života a vychování nás dětí. Mně je 88 let, vzpomínám na všechny každou noc i den. Někdy se i modlím a zpívám ze zpěvníku po babičce.“
A jak znělo ono vyznání, jež Jiřina Jandová z Rajhradu vyslovila po pohřbu? „Nikdo nám tak nepomohl, ať za fašistů nebo komunistů, jako církev československá.“ Větu podepsanou zkušeností vlastního života nelze než přijmout s pokorou a vděčností. A trochu již zasuté osudy jedné rodiny je dobré si připomenout – a to i jindy než v těchto dnech výročí konce 2. světové války. A ještě něco: nebýt toho dopisu, o dramatickém dětství našeho milého bratra Lubomíra bychom se nedozvěděli. Byl tichý a věrný, tak jsme ho po léta znali. Tichý a věrný… Nejsou to snad vlastnosti, jejichž váhu si právě o Velikonocích silněji uvědomujeme?
Marcel Sladkowski
Český zápas č. 19/2023 z 7. 5. 2023