(ČZ 16/26) Je těsně po Velikonocích a podle ořezaných jabloní a hromad větví na zahradě pražského spořilovského sboru je vidět, že bratr Jan Hlavsa, farář našeho sboru, je v plné práci.
Jak proběhly Velikonoce, míří k němu první otázka...
„Oslavovali jsme Pána od pátku až do neděle. Sešlo se nás deset. Proti běžnému průběhu byla výjimkou jen vigilie, kterou jsme začali dříve, neboť naši věřící jsou v důchodovém věku a obávají se cesty domů pozdě večer. Křížovou cestu jsme prošli pouze slovně ve společenství u stolu, společně v našich myslích a srdcích. „V době adventu a Vánoc bývá ve sboru tak patnáct věřících, někdy i více. Zejména, když přijde rodina Jamníkova, tak je sbor plný“ doplňuje farář.
Jak se snažíte sem přilákat mladší generaci?
„V digitální době, v čase, kdy spěch je investicí a devizou, je vnitřní klid a harmonie nezajímavá zvláště pro generaci, která vyrostla v tržním prostředí a v realitě businessové ekonomiky. Jak vidíte, naše modlitebna je malá místnost, kam se sotva vejdeme. Již dříve jsem zkoušel upravit prostor, abychom zde udělali místo přívětivé dětem a jejich rodičům pro setkávání a blízkost. Pro rodiny s dětmi připravujeme každoročně v létě zahradní slavnost. Vše je nazdobeno, ve slavnostním duchu probíhá bohoslužba a společně následně sdílíme své příběhy v dobré náladě se všemi, kteří přijdou.“
Poslední sobotu v červnu sbor oslaví pětaosmdesátiny. Pozvánky zamíří nejen k sousedům v městské čtvrti Spořilov, ale i k vedení městské části Praha 4. Naše fara je umístěna v prvorepublikové vilce v zástavbě starého Spořilova. Celá čtvrť je krásná a vilky jsou si velmi podobné, stejně jako názvy spořilovských ulic. Proto bratr Hlavsa přišel s nápadem zvoničky, která by byla zdálky vidět a svým zvoněním by dávala na vědomí, že je zde ještě další Boží stánek, kromě římskokatolického kostela svaté Anežky České. „Známý český zvonař Petr R. Manoušek v roce 2015 odlil zvon, který jsme pojmenovali Mistr Jan Hus. Na sázavské pouti mu požehnal bratr patriarcha Tomáš Buta, společně s pražským biskupem Davidem Tonzarem. Slavnostní akt se konal na památku šestistého výročí upálení Mistra Jana Husa. Následně byl převezen na farnost Spořilov, je umístěn vedle stolu Páně v modlitebně. Přál jsem si, aby vznikla zvonička, na které by byl zvon umístěn. Návrhů v radě starších padla řada a stále hledáme důstojný prostor pro umístění zvonu, tak aby jeho hlas mohl znít v širokém okolí,“ uvádí bratr Jan Hlavsa jednu ze svých myšlenek, jak sbor více propagovat a zviditelnit.
Za dobu, kdy je od roku 2009 na Spořilově farářem, se zde mnohé změnilo. Podařilo se mu sbor oddlužit. Stále pracuje na rekonstrukci vnitřních prostor, opravě omítek, úpravě interiéru v kněžišti. V plánu má renovaci podlahových ploch a zachování původních dřevěných parket.
„Místní mě znají pomalu už jen v montérkách,“ říká bratr Jan.
Finančních prostředků je poskrovnu, o to víc záleží na pracovitosti faráře, který je schopen se pustit do nauk řemeslných, úpravy a údržby zahrady a všeho, co je na domě třeba.
Z vybavení zaujme na první pohled renovované harmonium, na které se naučila hrát hudebnice Milada Kares, která původně doprovázela liturgii na kytaru.
V modlitebně je kupodivu ticho, přitom ráz Spořilova se právě jen pár metrů odtud radikálně změnil stavbou dálnice. Okny svítí slunce na staré fotografie a bratr Jan ukazuje na fotku patriarchy Kováře a tehdejšího zdejšího faráře Vladimíra Lence. Dávnou slávu obce prozrazuje další fotografie průvodu biřmovanců místními ulicemi v čele s praporem náboženské obce.
Historii obce stojí za to v rychlosti převyprávět, vždyť první bohoslužba zde byla již v roce 1929. Sloužil bratr Spisar v truhlářské dílně, někde mezi Spořilovem a Roztyly. Dílna patřila mistru Mašínovi z Českobratrské církve evangelické, za což mu tehdy děkovali. V té době to bylo normální, vždyť bohoslužby na Spořilově se v začátcích konaly ve škole, v sokolovně, v hostinci nebo v bytě. První písemná zpráva o činnosti zdejší náboženské obce dokonce sahá do prosince roku 1923 a tehdy se k naší církvi hlásilo kolem sedmi set občanů.
Bratr Jan Hlavsa si hodně pamatuje o spořilovské obci z vyprávění zdejšího známého člena Vladimíra Prchlíka, který o obci sepsal knihu. Uvádí málo známou skutečnost: „Zásluhu na výstavbě Spořilova měl také Tomáš G. Masaryk, a pak se málo mluví o tom, že Spořilov vznikal z nastěhování legionářů – vojáků, kteří byli dlouho ve válce pospolu, vytvořili pevná přátelství a nechtěli se pak od sebe rozdělit. Byli to právě oni, kteří se sem stěhovali po konci 1. světové války a mnozí z nich se stali příslušníky našeho zdejšího sboru.“
Náboženská obec se může také chlubit svými významnými osobnostmi. Bratr Jan Hlavsa mluví například o světově známém režisérovi Národního divadla Karlu Jernekovi, jehož dcera Klára byla známou herečkou. Členy sboru byla rodina Hulánů, jejich syn Luděk byl slavným jazzmanem. V osmdesátých letech se proslavil také zdejší bratr farář Rudolf Horský, husitský teolog a pedagog (v padesátých letech biskupem ostravské diecéze), který v roce 1984 uspořádal sbírku „Brýle pro Afriku“. Tehdy jimi zaplnil celý sklep fary a do Afriky putovalo 15 tisíc kusů brýlí. Vyprávění o osobnostech, které se staly součástí spořilovské obce, ztvrzoval ve svých vzpomínkách také dlouholetý předseda rady starších Jiří Ach, který i v pokročilém věku vždy podporoval rozvoj farnosti odbornou radou a povzbuzením.
Když člověk opouští zdejší sbor a loučí se s bratrem Janem, cítí ze zdejší až rodinné atmosféry hřejivý pocit. To, že taková atmosféra vznikla, nebylo samo sebou. „Když jsem poprvé přišel na Spořilov, místní členové se na mě dívali podezřívavě a někteří i přestali na nějakou dobu do sboru chodit. Trvalo tři, čtyři měsíce, než si na mě zvykli. Proto svým věřícím říkám, nejsem to já, ke komu se máte upínat. Upínejte se k tomu, jehož slovo vám zprostředkovávám,“ řekl na závěr spořilovský farář.
S bratrem Janem Hlavsou rozmlouval Mirko Radušević
Foto: Autor
Český zápas č.16 z 19. 4. 2026