Krátké povolební uvažování patriarchy Tomáše Butty - 6. říjen 2025.
Rozhodovat se ve svobodných volbách, komu dáme svůj hlas, je možné podle programů jednotlivých stran, hnutí a seskupení, ale i podle dlouhodobějších zkušeností s konkrétními politiky. Rozhodování, komu dáme nebo nedáme svůj hlas, je také záležitostí sympatie, intuice a zakoušeného životního pocitu. Silnou emocí mohou být obavy a strach z ohrožení z vnějšku nebo zhoršení životní úrovně. Vliv na to, kdo je volen, má i spokojenost nebo nespokojenost občanů – jednotlivých voličů. Ti spokojenější nechtějí zpravidla změnu. Naopak ti méně spokojení chtějí změnu politické reprezentace s nadějí, že to přispěje ke zlepšení nejen celkové situace, ale i jejich konkrétních životních podmínek.
V letošních volbách se hlavní boj odehrával mezi hnutím ANO a Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL). Většina voličů v letošních volbách vyjádřila své přání po změně vlády a vítězem voleb se stalo hnutí ANO s předsedou Andrejem Babišem. Současně své podporovatele mají i dosavadní vládní seskupení Spolu a další liberální politické subjekty. Spektrum politických stran, hnutí a seskupení, které letos oslovily své voliče, je velmi pestré.
Letošní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byly přece jen něčím jiné, než ty, které se konaly v předcházejících letech. Specifickým pro ně byl současný kontext evropské i celkové mezinárodní situace, plné napětí a konfliktů, jak mezi velmocemi, tak i uvnitř jednotlivých států. Po období určitého relativního klidu se nás více dotýká to, co se děje mimo nás, nejen to, co se odehrává v našem domácím politickém prostoru.
Zřetelnými tématy letošních voleb se staly zvláště pokračující válka na Ukrajině, bezpečnost a výdaje na obranu, ekonomická prosperita, geopolitická orientace, daně, životní prostředí, důchody, vzdělávání a další. To se stalo obsahem předvolebních kampaní a diskusí, kterým se v některých případech nevyhnuly značná útočnost a nenávist vůči stoupencům druhých názorů. Tato aktuální témata ve své propojenosti i rozdílnosti v preferování programových priorit se stávají tématy i složitých povolebních vyjednávání k sestavování vlády.
Jednou z otázek letošních voleb bylo, jaký větší politický vliv budou mít krajní levice (projekt Stačilo) a krajní pravice (SPD). Je určitým ochuzením naší politické scény, že Sociální demokracie (ČSSD) jako demokratická strana, obnovená v roce 1990, ztratila své postavení ve smyslu protiváhy k pravicové politice, vždyť právě sociální problematika neztratila nic na své naléhavosti.
V určité konstelaci vládnoucích politických sil by mohlo dojít ke ztrátě dosavadní zřetelnosti geopolitického kurzu České republiky. Dobrým signálem letošních voleb proto je, že se do poslanecké sněmovny nedostala krajní levice. V případě znovuzískání jejího politického vlivu by se dal očekávat i určitý dopad na život a působení církví. Tato zkušenost je tady již z minulosti zřejmá. Svoboda a práva církví jsou ukazatelem svobodné společnosti a právního demokratického státu jako takového.
Naše země má ve své historii již celkem bohatou tradici parlamentní demokracie, i když byla přerušena nacistickou a komunistickou totalitou. Otázkou, kterou si kladu jako občan České republiky a křesťan z reformační církve, je, kdo ze současných politických stran a hnutí se nejvíce blíží k názorům a politickým principům a zásadám Tomáše Garrigua Masaryka. Je zřejmé, že Masaryk se jako filozof široce pojaté humanity kriticky vyrovnával s marxistickým pojetím a odmítal komunistické řešení sociální problematiky. Současně nezastával ani úzce chápaný nacionalismus. „Národ, který by žil jen pro sebe, byl by stejně ubohý jako člověk, který by žil jen pro sebe“ (Hovory s T. G. M., vyd. 1969, s. 273). Masaryk byl proti zneužívání náboženství a církve k politickým cílům, ale současně viděl pravý základ demokracie v náboženství ve spojení s humanitou. „Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách, demokracie je názor na život, spočívá v důvěře v lidi, v lidskost a v lidství“ (Hovory, s. 261).
Výsledek parlamentních voleb a politická konstelace ve vedení státu se dotýká života každého jednotlivého občana, dotýká se i mnoha oblastí života společnosti, a také vztahu k církvím a jejich místa v novodobé demokratické společnosti. Je proto přáním, aby v rámci nově utvořené vlády trval vzájemný partnerský respekt mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a pokračovala spolupráce v různých rovinách. Významným výrazem této spolupráce církví a demokratického státu je například kaplanská služba v armádě, ve vězeňství, ve zdravotnictví a dalších oblastech.
Názory a pohledy na současné dění a představy o jejich řešení zvláště v čase voleb vyvolávají mezi politiky, mezi lidmi a ve společnosti pnutí a vyhrocené postoje. Stávající polarizace a napětí ve společnosti lze překlenout hledáním společných zájmů České republiky k prospěchu jejích občanů. A to je úkolem politiků. Vždyť politika je nejen diskuse, diplomacie, ale současně je nasazením, každodenní prací a službou občanům.
Tomáš Butta
patriarcha
Český zápas č. 42 z 19. 10. 2025
Ilustrační foto: Gerd Altmann z Pixabay