(ČZ 4/2025) Od vzpomínky na nádraží v Kolíně nad Rýnem na to, jak Deutsche Bahn, převážely lidi do koncentračních táborů se německý umělec dostal k tvorbě tzv. Kamenů zmizelých.

Narodil se v Berlíně v roce 1947. Po absolvování střední školy nejprve studoval výtvarnou výchovu a poté průmyslový design na Staatliche Hochschule fur Bildende Künste. Již jako student inklinoval k inscenování provokativních akcí ve veřejném prostoru. V roce 1968 na protest proti válce ve Vietnamu namaloval na okno svého ateliéru v Kreuzbergu americkou vlajku a nahradil hvězdy lebkami. Tato umělecká kreace mu vynesla krátký pobyt ve vězení.
V roce 1970 se přestěhoval z Berlína do Kasselu, kde vystudoval výtvarnou výchovu a pokračoval ve studiu u umělce, sochaře a choreografa Harryho Kramera. „Atelier Kramer“ byl kolektivem umělců a studentů, kteří společně organizovali četné umělecké akce a výstavy a reprezentovali myšlenku participativního umění, která byla kritická vůči společnosti.

V roce 1980 se Gunter Demnig stal asistentem na univerzitě v Kasselu a zabýval se problematikou, kdy se umělec může nazývat umělcem. Aby upozornil na tuto problematiku, vydal se pěšky z Kasselu do Paříže do Centra Pompidou.Demnig stroj Cestou maloval na ulicích měst text: „Duftmarken Kassel – Paris Demnig 80“ (viz vpravo obr.). To se nelíbilo francouzské policii, která ho zadržela. Nástroj na malování nápisu na ulici později daroval Centru Pompidou, kde je dodnes vystaven.
Během následujících let uskutečnil Demnig řadu dalších akcí, ve kterých zanechával stopu, spojující umění, performanci a provokaci ve veřejném prostoru. V roce 1981 zanechal „Blutspur“ (Krvavou stopu) z Kasselu do Tate Gallery v Londýně, a to pomocí zvířecí krve. O rok později protáhl přes 1000 km cestami a silnicí pomocí „Ariadniny niti“ („Ariadne-Faden“) z Kasselu do Benátek. Pro změnu v roce 1984 tzv. „pohřbíval“ „Landschaftskonserven“ („Chráněnou krajinu“) podél své cesty přes Alpy.

Po roce 1985 se Gunter Demnig podílel na různých projektech, jako je Moltkerei-Werkstatt a umělecký prostor Fuhrwekswaage v Kolíně nad Rýnem. Rovněž konstruoval různé zvukové instalace a koncipoval provokativní pouťové automaty. Mnoho z těchto děl je nyní vystaveno v jeho vlastní galerii v Alsfeld-Elbenrod.

V roce 1990 vytvořil nekonečnou smyčku ze slov „Květen 1940 – 1000 Romů a Sintů“, aby připomněl 50. výročí deportace Sintů a Romů a zároveň kritizoval současnou evropskou azylovou politiku. Nespokojil se však pouze s tímto, a tak vznikly osobnější a konkrétnější Kameny zmizelých – Stolpersteine.

Mirko Radušević
Foto: Máthé Zoltán, Gunter Demnig

Český zápas 4/2025 z 26. 1. 2025

Související: Stolperstein – Kámen zmizelých

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše