Český zápas č. 24/2023 z 11. 6. 2023 - Netuším, kolik je u nás psychologů a psychiatrů – těch dětských je bohužel trestuhodně málo. Ale vím, že duchovní a psychologové (filosofický obor), psychiatři (medicínský obor) spolupracují.
A že všichni známe hraniční možnosti své služby bližním, kdo patří do jaké péče. Už jen skrze to Jungovo známé: „Mezi všemi pacienty, kteří překročili střed svého života (35 let), nebyl ani jediný, jehož problém by nebyl nakonec náboženské povahy… A žádný z nich se doopravdy neuzdravil, dokud nenalezl svou náboženskou orientaci.“
To se nám to, faráři, dobře poslouchá! Na teologických fakultách se studují psychosociální vědy. Doufám, že na medicíně znají aspoň něco i z teologie. Protože mnohé z toho, co učí, už lze vyčíst nejen z Bible, ale i z církevních otců, sv. Františka, Jana z Kříže, Terezy z Ávily, o Ignáci z Loyoly a jeho duchovních cvičeních nemluvě. Ti všichni totiž dobře zmapovali i skrze sebe sama zkušenost lidského ducha i duše.
Stejně tak doufám, že duchovní v církvích znají aspoň něco málo z Junga a ostatních psychoanalytických „otců“, i z těch současných. Dnes je to dvojnásob důležité. Roztrhl se pytel nejen s výživovými poradci všech druhů i receptů. Dnes se i kdekterá „celebrita“ či influenceři po třech měsících psychologického školení pokládají za terapeuty a za peníze rozdávají návody na život i na léčení traumat, která život přináší: kterak nalézti sebe sama; kterak harmonizovat své tělo a duši; kterak zvládat emoce a konflikty; jak se přestat bát; kterak okouzlit druhé a nastolit spolupracující klima v práci či rozvinout své čakry v lásce a sexu… vygooglujte si desítky dalších nabídek. Buď se zasmějete, nebo zasmušíte.
Nesoudím. Jen se bezmocně obávám, a lékaři nejspíš taky, nebezpečí toho všeho. Proto se velmi přimlouvám za ekumenická setkávání slékaři na témata psychologie, psychiatrie a pastorální teologie. Čas v souvislosti s novými technologiemi zrychleně přináší nové a nečekané problémy a otázky. Už Viktor E. Frankl, zakladatel logoterapie, řekl, že obvyklá pastorace musí být rozšířena o lékařskou duchovní péči. Takže jde o léčivé klima s následováním Ježíše Krista. Nepokojné je srdce moje, dokud nespočine v Tobě, Bože.
Vztah psycho-logos a víra má krátkou historii, ale dlouhou minulost. Platí přece, že víru nelze zakusit a žít jinak, než jako osobně celostní: víra je jakási psychologická reflexe duše člověka, mé i tvé. Pro čtenáře Českého zápasu předkládám k zamyšlení a k sebezpytné reflexi názory Isidora Baumgartnera o rozpoznání pravé zbožnosti a spirituality od náboženské psychopatie. Baumgartner cituje pastoračního psychologa Waltera Rebella a jeho kritéria zdravé víry:
1. Zdravá víra přispívá k rozvoji osobnosti;
2. podporuje harmonické vztahy s druhými lidmi;
3. vyznačuje se otevřeností pro životní skutečnosti;
4. nevzbuzuje strach;
5. uschopňuje k pluralitní toleranci;
6. udržuje si postoj hledání;
7. má individuálně rozdílnou míru tvůrčí síly;
8. dává prostor pro humor a pro slavení.
Jako nábožensky vadné postoje lze uvést například: zarputilý zápas o bezhříšnou svatost; nenávist vůči jinak smýšlejícím; přehnaný strach z Božího soudu a konce světa; bludné náboženské myšlenky; náboženské blouznění; přemrštěný strach z prohřešení; umrtvování těla přehnanou askezí; okultní praktiky aj. Člověk, který žije v takovýchto vadných postojích, obvykle netrpí nedostatkem teologicko-náboženských informací, nýbrž strachem, pocity viny, potlačovanou bolestí a zlostí. Proto se mu nepomůže sebelíp míněnými informacemi a diskusemi o víře, ale opatrným odhalením jeho zmateného a zaslepeného citového světa. Úloha pastorace zde nespočívá v teorii, nýbrž v terapii.
(Skromně doporučuji přečíst si: C. G. Jung: O vztahu psychoterapie k duchovní péči (Strassburg 1932); Teologické texty 5/96; V. E. Frankl, ale i A. Opatrný, R. Honzák, C. Höschl, T. Halík, M. Vácha, P. Říčan)
Těším se, že téma tohoto čísla vyprovokuje k tomu, že se nebudeme zabývat zavazadly dogmat víc než lidskou duší.
Jana Šilerová
Český zápas č. 24/2023 z 11. 6. 2023
Foto: Pixabay