Duševní trápení postihuje čím dál více lidí. Deprese a úzkosti se šíří celým světem jako epidemie, kterou lze jen těžko zastavit.
Za svou duchovenskou praxi jsem poznal svět duševně nemocných z obou stran. Jednak jako doprovázející, ale také jako člověk, který trpí depresemi již řadu let. Ostatně píši o tom ve své knize „Když přicházejí andělé“ a nijak se s tím netajím. Péče odborníků je nutná, stejně jako medikace, psychoterapie, ale jsou i takové případy, kdy pomůže jen Boží milost. Jak říkají anonymní alkoholici: „Rozhodli jsme se předat svoji vůli do péče Boha, tak jak ho chápeme.“ Biblicky řečeno: buď vůle tvá.
Odevzdáme-li se skutečně do vůle Boha, pak to, co je u člověka nemožné, u Boha se stává možným. Jen překročit své ego. To bývá problém. Jakékoliv onemocnění potřebuje péči a modlitba je mnohdy jediným dostupným lékem, který, jak mohu mluvit z vlastní zkušenosti, funguje. Stigmatizace lidí s duševní chorobou, často chronickou a nevyléčitelnou, se podobá Ježíšovým ranám na kříži a posměchu některých okolo. Naše společnost zdaleka není ještě zralá, aby přijímala duševní nemoc druhého, tak jako by se jednalo stále o bližního a dál v těchto lidech křižuje Ježíše, odsuzuje, a to i s tím, že o věci samotné nic neví a vědět nechce. Nebo lidé sami před sebou tají svá zranění, která projikují do okolního světa. Je zapotřebí, a ono se tu už děje, abychom jako duchovní byli pravdiví sami k sobě a byli nablízku těm, které pro jejich trápení mnozí odepisují. Vždyť věříme v Ježíše, který „uzdravoval každou nemoc” a nebál se obejmout malomocné.
Filip Štojdl
emeritní plzeňský biskup Církve československé husitské
Český zápas č. 24/2023 z 11. 6. 2023
Foto: autor Filip Štojdl