Jmenuji se Safenat Paneach, což znamená Zachránce světa. To jméno mi dal samotný faraon.
A při vší skromnosti musím uznat, že si jej plně zasloužím.
Vždyť jen díky mně Egypt ani okolní země v době hladomoru nevymřely. Však také faraon velkoryse uznal mé zásluhy a učinil ze mne správce celé egyptské země. Ačkoli nejsem původem Egypťan, stal jsem se druhým nejmocnějším mužem Egypta. Nebylo tomu tak ovšem vždycky. Svou „kariéru“ jsem začínal jako pouhý otrok. To jen dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou Boží cesty – pro Hospodina prostě nic není nemožné.
Asi se divíte, že mým Bohem je Hospodin. Skutečně je tomu tak. Dokonce i faraon to toleruje, protože ví, že jen díky svému Bohu jsem dokázal rozluštit jeho sny – tedy to, co nedokázal nikdo z desítek jeho kouzelníků, kněží a rádců. A právě to, že jsem dokázal správně vyložit jeho sny a vyvodit z nich odpovídající opatření, zachránilo zemi před vyhladověním.
Ale promiňte, měl bych svůj příběh vyprávět pěkně od začátku. Troufám si věřit, že nudit se nebudete!
Narodil jsem se daleko na severovýchod odsud, v Cháranu v aramském Dvojříčí.
Můj praděd Abraham odtud pocházel, i když na Hospodinův pokyn se později vydal na cestu a putoval až do země Kenaanské. Když ovšem nastal čas, aby se jeho syn Izák oženil, trval na tom, že si musí vzít ženu z Abrahamova lidu. Poslal tedy svého služebníka do Cháranu, kde (ten služebník) u studny potkal krásnou dívku jménem Rebeka. Boží znamení (byla totiž tak ochotná, že napojila všech jeho deset velbloudů – a to je pořádné množství vody, které musela sama z té studny vytahat!) jasně ukázalo, že právě ona se má stát Izákovu ženou a mou babičkou. Služebník ji tedy odvedl do Kenaanu a tam Rebeka žila s Izákem šťastně mnoho let. Pravda, trošku to mezi nimi zaskřípalo, když chtěl k stáru Izák požehnat svému prvorozenému synu Ezauovi. Babička totiž dospěla k přesvědčení, že požehnání si mnohem víc zaslouží její oblíbenec, druhorozený (i když jen o pár minut, co si budeme povídat – byla to dvojčata!) Jákob, jinak též můj budoucí otec. No, a protože Izák už moc dobře neviděl, snadno ho babička Rebeka s Jákobem ošálili. Tatínek sice získal dědovo požehnání, zároveň si tím však proti sobě popudil bratra Ezaua.
A tak se vydal zase do Cháranu, za strýcem Lábanem, bratrem babičky Rebeky. Chtěl tam chvíli pobýt, než Ezau vychladne a budou se moci udobřit. Kdo by to tehdy tušil, že tam stráví přes dvacet let…
Už se zase předbíhám, odpusťte. Když totiž Jákob dorazil na místo, skoro první, koho potkal, byla krásná dívka. A hádejte, kde se to stalo. Zase u studny! Zvláštní kraj, že? Vypadá to, že kdykoliv sem přijde muž z ciziny, první, koho potká, je krasavice u studny. Tahle dívka byla ovšem nejen krásná, ale taky nesmírně schopná, protože měla jako pastýřka sama na starosti velké stádo ovcí a směle tak konkurovala mužům – pastýřům.
Co vám mám povídat, byla to láska na první pohled. A když Jákob zjistil, že Ráchel – tak se ta krásná pastýřka jmenovala – je dcerou Lábanovou, jistě chápete, že s návratem domů tak rychle nepospíchal. Zvlášť když mu Lában řekl, že mu ji dá za ženu, pokud u něj bude sedm let sloužit. Byli mladí, byli spolu, tak jim těch sedm roků zřejmě uteklo jako voda. Když však konečně nastal čas uspořádat slíbenou svatbu, stalo se něco, co tatínek Jákob nečekal.
Ale o tom už zase příště!
Jana Krajčiříková
Čtení na pokračování - nejen pro děti a mládež - 1. díl.
Napsala Jana Krajčiříková, nakreslila Lucie Krajčiříková
Otištěno v týdeníku Český zápas č. 28 z 10. 7. 2022