V prosinci roku 2011 – před deseti lety – se rychle šířila a dotkla se nás zpráva, že zemřel prezident Václav Havel. Účastnil jsem se tehdy pohřebního rozloučení v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Talár, respektive bohoslužebný či obřadní oděv, souvisí s bohoslužbou církve. Proto je o něm od počátku Církve československé husitské pojednáváno v bohoslužebném řádu. Bohoslužba je prostoupena znameními a symboly, a ty jsou výzvou i úkolem pro teologickou reflexi.

„Smíření je jako slavnost po delším zármutku, jako oheň v noci, jako brána ve zdi otevřená pro slunce, jako dopis po dlouhém mlčení, jako list na mrtvé větvi, jako klíč ve vězení, jako „země na obzoru“, když jsou námořníci v nebezpečí, jako cesta z nesnází, jako jaro, jako jitro, jako píseň, jako báseň, jako život, jako láska, jako Bůh sám…“

Z textu křesťanské písně

Článek do Českého zápasu

Žalm 67 je vděčnou písní za úrodu, za plody země. „Země vydala plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.“ V tomto žalmu je obsaženo vědomí nezbytnosti a nepostradatelnosti Božího požehnání. Je poděkováním za ně a prosbou o ně i pro budoucí čas. Boží požehnání se projevuje právě v každoroční úrodě.

Článek do Českého zápasu - srpen 2021

Ludmila a nejstarší kostely na našem území

S dobou kněžny Ludmily (asi 860-921) jsou spojovány první kamenné křesťanské kostely na našem území. K těm nejstarším náleží zděný kostel sv. Klimenta na Levém Hradci – na navrší hradiště nad Vltavou, a druhým byl kostel ke cti Panny Marie na pražském hradisku.

Před rokem 2015 byl Jan Hus tak trochu v naší společnosti zapomínaný. V roce 2015 se však o tuto osobnost projevil velmi intenzívní zájem a uskutečnilo se velké množství projektů a akcí u nás i v zahraničí.

Z hlediska náboženského vyznání byli popravení mužové luterány, členy Jednoty bratrské a utrakvisty. Jediný z nich byl katolík, který však byl původně v mládí utrakvista. Odsouzené před popravou mohli na Staroměstské radnici navštěvovat jejich duchovní – čeští i němečtí.

Zabývat se budoucností je vždy velmi riskantní a ošidné, neboť plné poznání budoucnosti není člověku přístupné a budoucnost chystá nečekaná překvapení, a to právě tehdy, když s něčím příliš počítáme, na něco spoléháme, že to tak bude.