V sobotu 14. ledna jsme ve starokatolické kapli sv. Máří Magdalény v Praze, ve které sloužil jako duchovní, poděkovali Bohu za život a službu bratra prof. Davida R. Holetona. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci pokojně v čase druhých nešpor svátku Epifanie.
Bratr David byl kanadským anglikánským knězem a významným představitelem liturgické obnovy v anglikánském společenství. Patřil k tvůrcům nové bohoslužebné knihy Anglikánské církve v Kanadě, která je mnohými považována za jeden z nejzdařilejších plodů úsilí o obnovu bohoslužebného života církví ve 2. polovině 20. století. V jejím výtisku, který daroval svému otci, zanechal věnování: „S nadějí, že Ti kniha přinese radost, kterou přinesla mně jako jednomu z jejích autorů – ale žádnou z bolestí!“. Upřímné svědectví o radostné i náročné práci, kterou její příprava a uvedení do života církve vyžadovaly. Důležitou roli měl také v autorském týmu, který připravil k vydání nový misál Starokatolické církve v ČR. Jméno bratra Davida nese mnoho odborných i populárně naučných článků, sborníků, dokumentů. Bohoslužebné knihy jména svých autorů a editorů většinou nenesou. Přesto je nejvýznamnějším dílem, kterým liturgik může svojí erudicí, zkušeností, cítěním i respektem k druhým sloužit Božímu lidu a jeho chvále Boha.
Touha po obnově bohoslužby přivedla bratra Davida také k zájmu o českou reformaci, která se postupně stala hlavním tématem jeho odborné práce. Jednou z otázek, na kterou anglikánské společenství v rámci obnovy své křestní praxe hledalo odpověď, bylo přijímání večeře Páně nemluvňaty a malými dětmi. Pří hledání precedentů této praxe v dějinách církve se David setkal s traktáty Jakoubka ze Stříbra, ve kterých tuto praxi tento přední teolog české reformace prosazoval a obhajoval. Spolu s laickým přijímáním pod obojí patřilo právě přijímání eucharistie nemluvňaty a dítkami k významné utrakvistické reformní praxi v 15. i 16. století. Liturgickému životu utrakvistické církve pak David věnoval své další badatelské úsilí. Ještě před rokem 1989 opakovaně cestoval do Československa, aby ve zdejších knihovnách a archivech studoval utrakvistické liturgické rukopisy a traktáty věnované bohoslužebným tématům. Po svém přestěhování z Kanady do České republiky v roce 1997 založil a organizoval se Zdeňkem V. Davidem v Praze pravidelné mezinárodní vědecké konference Bohemian Reformation and Religious Practice, věnované české reformaci, na kterých představil část výsledků svého bádání. Díky němu se utrakvistická bohoslužebná praxe opět stala důležitou součástí studia české reformace. David se jí však nikdy nevěnoval pro ni samu. Patřilo k jeho způsobu teologické práce, že výsledky svého historického bádání vždy promýšlel ve vztahu k současné bohoslužebné praxi církve, k jejíž obnově měly přispět. Posledním dílem, na kterém se jako liturgický historik autorsky podílel a které ponese otisk jeho osobnosti i odborných znalostí, je současná edice Jistebnického kancionálu.
Anglikánské společenství sdružuje mnoho různorodých autonomních anglikánských církví v jedno společenství, jehož viditelným představitelem je arcibiskup z Canterbury. Nyní jím je Justin Welby. Hledání a rozvíjení jednoty mezi členskými církvemi se zachováním jejich různorodosti a svébytnosti je pro takové společenství životně důležitou službou. I k ní přispěl bratr David svojí činností v rámci mezinárodních anglikánských liturgických konzultací, které měly napomáhat koordinaci a společnému promýšlení kroků liturgické obnovy mezi jednotlivými členskými církvemi. Byl rovněž členem Societas Liturgica, mezinárodní odborné společnosti zaměřené na ekumenická liturgická studia, jejímž prezidentem byl zvolen pro léta 2002-2007. Svoji prezidentskou řeč na konferenci v Palermu věnoval obhajobě významu Revidovaného ekumenického lekcionáře a sdíleného souboru tradičních liturgických textů v jednotném anglickém znění. Obojímu věnoval mnoho svých sil v rámci English Language Liturgical Consultation a Consultation on Common Texts. Revidovaný ekumenický lekcionář je součástí také naší Bohoslužebné knihy. Bratr David je tak i jejím vzdáleným spoluautorem.
Ve své domovské anglikánské církvi i v našem církevním prostředí David usilovně objasňoval význam a smysl ekumenické liturgické obnovy pro život Kristovy církve. Přijímal mnohá pozvání k přednáškám a setkáním v naší církvi, ve Starokatolické církvi, v Církvi bratrské, v Evangelické církvi metodistické i Českobratrské církvi evangelické. Velmi osobní ekumenické přátelství jej pojilo s prof. Františkem Kunetkou z olomoucké teologické fakulty. Pavel Hradilek uvedl bratra Davida na půdu Institutu ekumenických studií a dlouhodobě přispívá svojí učitelskou i vydavatelskou činností (Síť a Getsemany) k šíření zásad a hodnot liturgické obnovy i k obhajobě jejich významu pro život církví a jejich sbližování v ČR. V roce 1997 se David stal učitelem na naší Husitské teologické fakultě. Svými přednáškami i neformálními rozhovory ovlivnil mnoho svých žáků, z nichž někteří působí jako duchovní také v naší církvi. Patřím mezi ně. David mne naučil milovat liturgii i přemýšlet o tom, jak ji slavíme.
Obojí v mém životě i službě patří díky Davidovi k sobě. „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení.“ (L 2,29n).
Pavel Kolář